Datum: 28.1.2008
Autor: Ing. Hana DOLEŽÍLKOVÁ, Ph.D., doc. Ing. Karel PAPEŽ, CSc.
Organizace: ČVUT v Praze, Fakulta stavební, Katedra TZB
Zdroj: Vytápění větrání instalace
Článek shrnuje hlavní legislativní a normativní předpisy související s bytovým větráním v ČR. Autoři správně konstatují, že pro větrání bytů nejsou v naší zemi jednoznačná pravidla. K vyjádření účinku větrání na koncentrace oxidu uhličitého (produkovaného osobami) v bytě použili autoři program Contam 2.4.
Na příkladu dvoupokojového bytu jsou výpočtem v tomto programu stanoveny očekávané hodnoty koncentrace oxidu uhličitého pro různé varianty větrání a pro různou obsazenost bytu osobami v průběhu 24 hodinového simulovaného provozu bytu. V závěru článku je uveden návrh průtoků vzduchu pro několik provozních režimů hybridního větrání bytu, včetně představy o možnostech regulace výkonu větrání.
Vnitřní prostředí budov je pro zdraví obyvatel velmi důležité, neboť v něm lidé tráví většinu svého času. Snaha o snížení tepelných ztrát vedla k omezení přirozeného větrání okny. Utěsněná okna však mají nedostatečnou infiltraci a bez použití jiného systému větrání jsou z hygienického hlediska naprosto nevyhovující. Při nedostatečném větrání většinou dochází ke zvyšování koncentrací škodlivých látek, relativní vlhkosti, rozmnožování plísní a vytváření prostředí, které neodpovídá potřebám lidského organismu. Větrání s dostatečným množstvím čerstvého vzduchu a s odvodem znehodnoceného vzduchu dle produkce škodlivin, je důležitým faktorem k vytvoření příznivých podmínek pro pobyt osob ve vnitřním prostoru. Tento článek shrnuje současné české legislativní požadavky související s větráním obytných budov. Dále je uvedena problematika relativní vlhkosti a koncentrace oxidu uhličitého v interiérech. Na konci článku je uveden návrh větrání bytu.
LEGISLATIVNÍ A NORMOVÉ POŽADAVKY SOUVISEJÍCÍ S VĚTRÁNÍM OBYTNÝCH STAVEB V ČESKÉ REPUBLICE
Obytné stavby nejsou z hlediska větrání a koncentrací škodlivin v ovzduší ošetřeny v ČR žádným legislativním dokumentem. Požadavky na kvalitu vnitřního prostředí vycházejí z našich platných předpisů:
zákon č. 183/2006 Sb. - stavební zákon,
zákon č. 20/1966 Sb. o zdraví lidu ve znění zákona č. 258/2000 Sb. o ochraně veřejného zdraví,
Zákon č. 262/2006 Sb. - zákoník práce
Ačkoli existuje jediný pojem “vnitřní prostředí budov”, záleží vždy na činnosti, kterou člověk v budovách vykonává. Na jednotlivé typy činnosti, příp. podle nich stanovené typy vnitřních prostor, jsou potom zaměřeny konkrétní požadavky na mikroklimatické parametry vnitřního prostředí budov, uvedené v prováděcích předpisech k uvedeným zákonům.
Nařízení vlády 361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci
Nařízení vlády č. 101/2005 Sb. o podrobnějších požadavcích na pracoviště
a pracovní prostředí.
Vyhláška č. 6/2003 Sb., kterou se stanoví hygienické limity chemických, fyzikálních a biologických ukazatelů pro vnitřní prostředí pobytových místností některých staveb.
V § 1 vyhlášky 6/2003 je uvedeno: “Touto vyhláškou se stanoví hygienické limity chemických, fyzikálních a biologických ukazatelů pro vnitřní prostředí pobytových místností staveb zařízení pro výchovu a vzdělávání, vysokých škol, škol v přírodě, staveb pro zotavovací akce, staveb zdravotnických zařízení léčebně preventivní péče, ústavů sociální péče, ubytovacích zařízení, staveb pro obchod a staveb pro shromažďování většího počtu osob.” Vysvětlení pojmu “pobytové místnosti” se odkazuje na § 3 písm. “n” vyhlášky 137/1998 Sb. o obecných technických požadavcích na výstavbu, kde je uvedeno: “Pobytová místnost je místnost nebo prostor, která svou polohou, velikostí a stavebním uspořádáním splňuje požadavky k tomu, aby se v ní zdržovaly osoby (například kanceláře, dílny, ordinace, výukové prostory, pokoje zdravotnických zařízení, hotelů a ubytoven, halové prostory různého účelu, sály kin, divadel a kulturních zařízení, místnosti ve stavbách pro individuální rekreaci apod.)”.
Závazné požadavky tedy pro obytné stavby našimi předpisy stanoveny nejsou. V následujícím textu jsou uvedeny požadavky dle výše uvedených předpisů, i když se přímo nevztahují na obytné stavby, dále požadavky norem, které ovšem nemusí být závazné a v neposlední řadě požadavky uvedené ve směrnici STP-OS4/č. l/2005 “Optimální přípustné mikroklimatické podmínky pro obytné prostředí” - jedná se však o směrnici doporučenou.
Vyhláška č. 137/1998 Sb. Ministerstva pro místní rozvoj o obecných technických požadavcích na výstavbu § 37 požaduje pro obytné a pobytové místnosti intenzitu větrání 1 h-1.
Některé požadavky nařízení vlády č. 361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví zaměstnanců při práci, lze vztáhnout v některých případech také na obytné budovy. Toto nařízení stanoví množství větracího vzduchu podle zařizovacích předmětů takto: 30 m3.h-1 pro umyvadlo, 150 až 200 m3.h-1 pro sprchu, 50 m3.h-1 pro WC a 25 m3.h-1 pro pisoár.
Požadavky na větrání dle ČSN 74 7110 - Bytová jádra jsou pro WC 25 m3.h-1, koupelnu 75 m3.h-1 a kuchyň 100 m3.h-1.
ČSN 73 0540-2/2002 - Tepelná ochrana budov rozlišuje požadavky na intenzitu větrání podle toho, zda je místnost užívána či nikoli. V době, kdy místnost není užívána, doporučuje nejnižší intenzitu větrání v místnosti takovou, aby byla vyšší nebo rovna doporučené nejnižší intenzitě větrání v místnosti. Nestanoví-li zvláštní předpis a provozní podmínky odlišně, platí, že doporučená nejnižší intenzita větrání v místnosti, pro dobu, kdy není místnost užívána, je 0,1 h-1. V době, kdy místnost je užívána, se požaduje intenzita větrání v místnosti taková, aby byla minimálně rovna požadované intenzitě větrání a maximálně rovna 1,5 násobku této hodnoty. Požadovaná intenzita větrání v užívané místnosti je přepočtená z minimálních množství potřebného čerstvého vzduchu stanovených ve zvláštních předpisech. Pro obytné a obdobné budovy leží podle této normy požadovaná intenzita větrání, přepočtená z minimálních množství potřebného větracího vzduchu obvykle mezi hodnotami 0,3 až 0,6 h-1. Minimální množství větracího vzduchu na osobu dle této normy je: 15 m3.h-1 na osobu při klidové aktivitě s metabolizmem do 80 W.m-2 a 25 m3.h-1 na osobu při aktivitě s metabolizmem nad 80 W.m-2.
Směrnice STP-OS4/č. l/2005: V obytných místnostech, kde nelze stanovit počet uživatelů, musí být alespoň dodržena hodnota intenzity větrání 0,4 až 0,8 h-1. Větší hodnota platí pro větrání znečištěným vzduchem, menší čistým venkovním vzduchem. Tato směrnice nedefinuje způsob posuzování znečištění vzduchu. Tyto hodnoty jsou také nezbytné pro zabránění vzniku plísní ve stavbách. Množství větracího vzduchu pro sanitární zařízení by mělo být 60 m3.h-1 pro koupelny, 40 m3.h-1 pro WC a 60 m3.h-1 pro kuchyně (hodnoty jsou upravené dle DIN 1946-2 a ČSN 06 0210).
Porovnáním hodnot pro větrání obytných místností vychází nejpřísněji požadavek vyhlášky 137/1998 Sb., naproti tomu norma ČSN 73 0540/2 - Tepelná ochrana budov požaduje nižší hodnoty intenzity větrání, ale rozlišuje větrání místností v době, kdy je místnost užívána a kdy není užívána. Větrání kuchyní je předepsáno dle ČSN 74 7110 - Bytová jádra 100 m3.h-1 a dle Směrnice STP-OS4/č.1/2005 60 m3.h-1, tyto hodnoty se liší a jak bude ukázáno dále, jsou poměrně nízké. Stejné jsou i požadavky na větrání koupelen - dle ČSN 74 7110 - Bytová jádra 75 m3.h-1. dle Směrnice STP-OS4/č.1/2005 60 m3.h-1. Požadavky na větrání WC se příliš neliší, pohybují se od 25 do 40 m3.h-1.
MODEL KONCENTRACE OXIDU UHLIČITÉHO V OBYTNÝCH MÍSTNOSTECH V PROGRAMU CONTAM 2.4
V této části je uvedeno hodnocení různých variant větrání bytu 2 + KK (obr. 1) podle množství větracího vzduchu. Hodnocení bylo na základě koncentrace oxidu uhličitého. Protože pro hodnocení kvality vnitřního vzduchu z hlediska koncentrace oxidu uhličitého v České republice neexistuje žádný závazný předpis, byla maximální koncentrace v interiéru hodnocena podle ASHRAE Standardu [1], který předepisuje maximum 1000 ppm. Ve venkovním vzduchu byla uvažována koncentrace CO2 350 ppm [7] a produkce CO2 dýcháním osob byla pro práci v klidu 20 l.h-1 na osobu [4], [7]. Objem obývacího pokoje je 67 m3 a ložnice 31,2 m3. Byt byl uvažován ve dvou alternativách podle obsazení: 2 + KKa, který je obsazen dvěma osobami, a byt 2 + KKb, který je obsazen třemi osobami dle obr. 2 a 3. Koncentrace oxidu uhličitého byla sledována v obytných místnostech (obývacím pokoji a ložnici), kde obyvatelé tráví nejvíce času. Ostatní místnosti jako WC, koupelna a chodba není potřeba sledovat, neboť v nich obyvatelé netráví tak dlouhou dobu, aby koncentrace oxidu uhličitého výrazně vzrostla, resp. pobyt při vyšší koncentraci oxidu uhličitého je tak krátký, že nepůsobí obyvatelům potíže. Pro hodnocení různých způsobů větrání bytu bylo zvoleno pět variant. Množství vzduchu pro jednotlivé varianty je uvedeno v tab. 1. Varianty charakterizují různé požadavky na větrání obytných budov a to jak hygienické (vyhláška 137/1998 Sb.), tak energetické (ČSN 73 0540-2/2002 - Tepelná ochrana budov). Nejčastější stav větrání současných obytných budov charakterizuje varianta č. 4 větrání (”stará okna”) a varianta č. 5 větrání infiltrací (”nová okna”).
Obr. 1 Půdorys bytu
Obr. 2 Obsazení bytu 2 + KKa
Obr. 3 Obsazení bytu 2 + KKb
Varianta větrání Místnost Množství vzduchu
[m3.h-1]
Varianta č. 1. - větrání podle ČSN 73 0540, tj. množství větracího vzduchu je dáno intenzitou větrání v místnosti 0,3 - 0,6 h-1 (tato varianta je rozčleněna na dva okrajové případy: 1a znamená 0,3 h-1 a 1b znamená 0,6 h-1) + odsávání sanitárních zařízení dle ČSN 74 110 Obývací pokoj 20,2 až 40,5
Ložnice 9,1 až 18,3
Koupelna 75
WC 30
Kuchyňský kout 150
Varianta č. 2. - odsávání sanitárních zařízení podle DIN 1946-6 Koupelna 60
WC 30
Kuchyňský kout 60
Obývací pokoj 30,2
Ložnice 14,1
Varianta č. 3 - větrání dle Vyhlášky č. 137/1998 Sb. Ministerstva pro místní rozvoj o obecných technických požadavcích na výstavbu - dle § 37 je intenzita větrání 1 h-1 pro každou pobytovou místnost + odsávání sanitárních zařízení dle ČSN 74 7110 Koupelna 75
WC 30
Kuchyňský kout 150
Obývací pokoj 31,2
Ložnice 31,2
Varianta č. 4 - větraní infiltrací “starými” netěsnými okny, tj. okna se spárovou průvzdušností
iL = 1,4. 10-4 m2 s-1 Pa-0,67 a odsáváním sanitárních zařízení dle ČSN 74 7110 Koupelna 75
WC 30
Kuchyňský kout 150
Obývací pokoj 19,8
Ložnice 14,7
Varianta č. 5 - větraní infiltrací “novými” těsnými okny, tj. okna se spárovou průvzdušností
iL = 0,1. 10-4 m2 s-1 Pa-0,67 a odsáváním sanitárních zařízení dle ČSN 74 7110 Koupelna 75
WC 30
Kuchyňský kout 150
Obývací pokoj 1,4
Ložnice 1,05
Tab. 1 Množství čerstvého vzduchu pro jednotlivé místnosti ve variantách
Provoz odsávání v kuchyni, koupelně a na WC je graficky znázorněn na obr. 4. Časové rozložení provozu odsávání bylo navrženo odhadem s přihlédnutím k počtu osob v bytě. Ve všech variantách větrání se neuvažuje otevírání oken. Při provozu odsávání výpočtový program předpokládá přisávání venkovního vzduchu okenními spárami. Je to z toho důvodu, že se těžko odhadne chování uživatelů, kdy a na jak dlouho si okno otevřou. Dále program Contam 2.4 uvažuje při větrání optimální distribuci vzduchu v zónách.
Obr. 4 Provoz odsávání kuchyní, koupelny a WC
Průběhy koncentrací CO2 jsou na obr. 5 až 8. Výsledky ukazují, že koncentrace oxidu uhličitého odpovídá obsazení interiéru (produkci škodlivin), objemu zón a množství větracího vzduchu. Čas, kdy se koncentrace ustálí na určité hodnotě, a čas, kdy klesne na hodnotu venkovního vzduchu (resp. přívodního vzduchu), závisí na objemu místnosti, produkci škodliviny a množství větracího vzduchu.
Obr. 5 Průběh koncentrace CO2 v bytě 2+KKa v obývacím pokoji
Ve variantě větrání č. 1a je koncentrace vždy vyšší než ve variantě větrání 1b. To je dáno větším množstvím větracího vzduchu. V případě varianty 1a (intenzita větrání n = 0,3 h-1) je v ložnicích obou bytů po více jak 90 % doby, kdy jsou přítomni lidé, překročena koncentrace oxidu uhličitého 1000 ppm. Při intenzitě větrání n = 0,6 h-1 (varianta 1b) vychází poměrně dobře koncentrace CO2 v obývacích pokojích. V ostatních případech vychází stále jako nedostatečná. Ve variantě č. 2 je většinou po více jak 80 % doby, kdy jsou přítomni lidé, překročena koncentrace oxidu uhličitého 1000 ppm. Varianta č. 3 (větrání intenzitou n = 1 h-1) je poměrně příznivá. Ve všech místnostech je dodržena maximální koncentrace CO2. Pouze v ložnici 2 + KKa je koncentrace ustálená na hodnotě 1600 ppm. Průběhy koncentrací oxidu uhličitého v obývacích pokojích ve variantě č. 4 většinou kopírují koncentrace z varianty č. 1a. V ložnicích mají podobný průběh, ale vychází lépe než ve variantě 1a. Nikdy ovšem koncentrace neklesne pod hodnoty varianty 1b. Z toho plyne, že intenzity větrání n = 0,3 h-1 až max. n = 0,6 h-1 většinou dosáhneme při použití “starých” nepříliš těsných oken. Naprosto nejhůře dopadla varianta č. 5 s velmi těsnými okny. Koncentrace oxidu uhličitého dosahuje velmi vysokých hodnot, které i desetkrát překračují požadovanou koncentraci. V reálu ovšem může být situace o trochu lepší, tím, že si uživatelé okna otevřou. Ovšem každý uživatel si okna otevře jindy, každý se cítí nespokojen při jiné koncentraci CO2.
Obr. 6 Průběh koncentrace CO2 v bytě 2+KKa v ložnici
Obr. 7 Průběh koncentrace CO2 v bytě 2+KKb v obývacím pokoji
Obr. 8 Průběh koncentrace CO2 v bytě 2+KKb v ložnici
Legenda k obr. 5, 6, 7, 8
PROBLEMATIKA VLHKOSTI V KOUPELNÁCH
V koupelně jsou zdrojem škodlivin lidé a jejich činnost - koupání. Produkce vlhkosti při sprchování bývá až 2600 g.h-1 a při koupání ve vaně 700 g.h-1 [16]. Pro maximální relativní vlhkost vzduchu v koupelně 90 % při teplotě 24 °C je potřeba v závislosti na stavu (teplotě a vlhkosti) přiváděného vzduchu přivést resp. odvést z koupelny s vanou 42 až 72 m3.h-1 a z koupelny se sprchou 160 až 260 m3.h-1. Množství vzduchu pro odvedení vlhkosti ze sprchování vychází příliš vysoké. Ve skutečnosti může docházet k menší produkci vlhkosti sprchováním a tím by se dalo snížit množství větracího vzduchu. Pozitivní roli může hrát i distribuce vzduchu a použití sprchového koutu. Optimální by bylo odvádět vzduch přímo nad zdrojem vlhkosti, tedy nad sprchujícím se, a sprchový kout konstruovat tak, aby byl vzduch přiváděn do sprchového koutu v horní části a vlhkost se tedy ze sprchového koutu nemohla dál šířit do prostoru koupelny (obr. 9). V prostoru sprchového koutu dojde ke kondenzaci vlhkosti, ale ta po stěnách steče do sprchové vaničky. Dále by měl být prostor sprchového koutu při sprchování vždy uzavřen, aby při odsávání vzduchu nad ním nemohlo dojít k proudění vlhkosti z prostoru sprchového koutu do koupelny. Stejné řešení by mohlo být i u vany, aby se vlhkost při sprchování nešířila do prostoru koupelny. Odsávací ventilátor by měl být s čidlem vlhkosti, aby odsával vzduch i v době po sprchování a odvedl tak veškerou vyprodukovanou vlhkost v koupelně. Při výše uvedených opatřeních by se dalo navrhnout množství větracího vzduchu pro koupelnu 100 m3.h-1 s tím, že se i ve vaně uvažuje díky zástěně možnost sprchování.
Obr. 9 Obraz proudění vzduchu při odsávání
umístěném nad sprchovacím koutem (řez místnosti)
PROBLEMATIKA VLHKOSTI A KONCENTRACE OXIDU UHLIČITÉHO V KUCHYNÍCH
V kuchyni je zdrojem škodlivin vaření - při vaření na elektrickém sporáku se produkuje vlhkost a odéry. V případě kuchyně s plynovým sporákem je ještě navíc při dokonalém spalování s přebytkem vzduchu produkován oxid uhličitý. Produkce vlhkosti při vaření na elektrickém sporáku je 600 až 1500 g.h-1 [16] a pro její odvedení hodnotu relativní vlhkosti do 70 % při teplotě 20 °C je potřeba 80 až 200 m3.h-1 vzduchu. V kuchyni s plynovým sporákem při spalování plynu vzniká vlhkost, oxid uhličitý a dále je produkována vlhkost i vařením. Provoz sporáku byl uvažován nejen maximální, ale i poloviční a provoz jednoho hořáku, neboť většinou nedochází k plnému provozu všech čtyřech hořáků. Množství čerstvého vzduchu pro udržení maximální relativní vlhkosti 70 % při teplotě interiéru 20 °C a pro maximální koncentraci oxidu uhličitého 1000 ppm je uvedeno v tab. 2. Aby byla v kuchyni maximální relativní vlhkost 70 % je v závislosti na období a provozu plynového spotřebiče potřeba přivést 120 až 390 m3.h-1 vzduchu. Z výsledků je patrné, že rozhodujícím kritériem pouze při spalování plynu je oxid uhličitý a množství větracího vzduchu pro jeho odvedení, při udržení maximální koncentrace 1000 ppm, je velmi vysoké. Připustíme-li určitý odérový diskomfort, lze pak jít až na koncentraci oxidu uhličitého 15 000 ppm [7], ale pak je potřeba brát v úvahu, že se jedná o hodnotu krátkodobě únosnou, která je na počátku toxického rozmezí.Kritérium Množství přivedeného čerstvého vzduchu
Plný provoz
[m3.h-1] Poloviční provoz
[m3.h-1] Jeden hořák
[m3.h-1]
Vlhkost z plynového sporáku 186 až 210 93 až105 51 až 58
Vlhkost z vaření 72 až 180 78 až 195 69 až 172
Vlhkost celkem do 70 % 258 až 390 1 171 až 300 120 až 230
Koncentrace CO2 1000 ppm 1800 900 450
Koncentrace CO2 15 000 ppm 80 40 20
Tab. 2 Množství čerstvého vzduchu pro kuchyň podle kritérií
NÁVRH VĚTRANÍ BYTU
Z hlediska kvality vnitřního vzduchu není vhodné snižovat množství čerstvého vzduchu na osobu, ale regulovat množství vzduchu podle počtu osob v místnosti, např. dle aktuální koncentrace oxidu uhličitého, jsou-li jediným zdrojem škodlivin lidé. V případě konstantního přívodu vzduchu a přítomnosti osob může v interiéru docházet ke hromadění škodlivin a naopak při nepřítomnosti osob je interiér zbytečně větrán, tím dochází k nemalým energetickým ztrátám. V následujícím textu je uveden návrh hybridního větrání bytu z hlediska množství přiváděného resp. odváděného vzduchu. Přívod se předpokládá prvky pro přívod vzduchu umístěnými pod okny a odvod ventilátorem z kuchyně, koupelny a WC. Větrání se zde uvažuje ve třech režimech: stálé, nárazové a minimální větrání. Množství větracího vzduchu je navrženo tak, aby vyhovělo výše uvedeným požadavkům na kvalitu vnitřního vzduchu z hlediska koncentrace oxidu uhličitého i vlhkosti. U stálého větrání je uvažována přítomnost osob a je přiváděno takové množství vzduchu, aby pro každou osobu, která je v místnosti přítomna, bylo přivedeno resp. odvedeno 25 m3.h-1 vzduchu. Pokud se podle počtu osob vypočte intenzita větrání v celém bytě, vyjde v intervalu n = 0,35 až 0,75 h-1. Pokud se ovšem vypočte intenzita větrání na obytnou místnost (ať již ložnici, dětský či obývací pokoj) vyjde v rozmezí n = 0,7 až 1,6 h-1. Nárazové větrání je z kuchyňského koutu 150 m3.h-1, z koupelny 100 m3.h-1 a z WC 30 m3.h-1. Minimální větrání by mělo zajistit minimální intenzitu větrání v době, kdy je byt opuštěn a mělo by jednak odvést škodliviny po pobytu osob a jednak by mělo zajistit odvedení škodlivin, které se uvolňují z nábytku a zařízení bytu. Minimální větrání by mělo být intenzitou větrání n = 0,1 h-1 pro celý byt [2]. Z hlediska distribuce vzduchu zde rozlišujeme tři druhy místností: místnosti s přívodem vzduchu (obývací pokoje, ložnice, dětské pokoje, pokoje pro hosty a pracovny), místnosti s odvodem vzduchu (kuchyně, koupelny, WC), mezi nimi situované místnosti (chodby). Vzduch je distribuován bytem z místností s přívodem vzduchu do místností s odvodem vzduchu. Proudění vzduchu uvnitř bytu umožňují mřížky ve dveřích. Odvětrání z WC, kuchyní a koupelen (v prostoru sprchového koutu či nad vanou) by mělo být umístěno pod stropem. Hygienické místnosti musí být v mírném podtlaku oproti obytným místnostem. Z hlediska dispozice rozlišujeme obecně v bytě dva druhy zón: zónu společenskou - obývací pokoj s kuchyňským koutem, WC, chodba (je-li WC odděleno od koupelny); zónu soukromou - ložnice, dětské pokoje, pracovny, koupelna (ev. koupelna se společným WC), přilehlá chodba. Každá zóna může větrat v jiném režimu (např. jedna stálým větráním, druhá minimálním). Odsávací zařízení z kuchyně je oddělené od odsávacího zařízení z koupelny a WC. V bytě jsou tedy umístěny dva ventilátory - jeden vždy v kuchyni a druhý v koupelně společně s WC a nebo je v bytě ještě jeden ventilátor na odsávání z WC, pokud dispozice neumožňuje napojit odsávání z WC na společný průduch s koupelnou. Toto řešení umožňuje odděleně větrat zónu společenskou od zóny soukromé. Za odváděcím ventilátorem musí být umístěna těsná zpětná klapka, která brání pronikání pachů z ostatních prostor přes větrací systém a proudění vzduchu z ventilátorů ostatních bytů. Regulace je buď automatická nebo časovým programem. Pokud bude v bytě automatická regulace, bude se měnit průtok vzduchu změnou otáček ventilátoru, případně vypínáním a zapínáním ventilátoru. Aby se vzduch odváděl resp. přiváděl do místností s pobytem osob, měla by regulace zajistit i otevírání a zavírání prvků pro přívod vzduchu. Změna vzduchového výkonu by byla při překročení nastavené koncentrace oxidu uhličitého. Po poklesu koncentrace oxidu uhličitého pod nastavenou koncentraci se větrání sníží na minimální větrání. Nárazové odsávání na WC se sepne po rozsvícení světla a sníží se na hodnotu stálého či minimální větrání po 2 minutách po opuštění místnosti. V koupelně se nárazové větrání spustí také současně s rozsvícením, ale klesne na stálé či minimální větrání buď po 2 minutách po opuštění místnosti, pokud není zvýšena relativní vlhkost, a nebo poté, kdy v koupelně klesne relativní vlhkost pod nastavenou hodnotu. Regulace časovým programem je méně ekonomicky náročná, než předchozí varianta, ale na druhou stranu potřebuje, aby uživatelé bytu byli obeznámeni s její funkcí. Tato regulace by měla zajistit uživateli možnost “naprogramovat” svůj běžný pobyt v bytě, tím je myšlena jeho přítomnost v prostorech. Jako časové měřítko by byl nejvhodnější týden. Do časového programu by měl uživatel být schopen snadno zadat kdy, kolik osob a v jakých místnostech se pohybují. Regulace by také měla zajistit možnost snížit větrání pouze na minimální, v případě, že uživatelé opustí byt na delší dobu (mimo týdenní plán). Dále by uživatel měl mít možnost sám si nastavit krátkodobě maximální nárazové větrání. Pro správnou funkci systému je ještě potřeba uzavírací klapka ve dveřní mřížce mezi společenskou zónou a soukromou zónou. Její funkce je následující: v případě, že uživatelé jsou v bytě pouze v obývacím pokoji, což je i definováno v časovém programu, je pak zbytečné, aby ložnice a dětské pokoje byly větrány v režimu stálého větrání, ale postačí minimální větrání. Pak se uzavře uzavírací klapka ve dveřích, mezi společenskou zónou bytu a soukromou zónou. Stejně tak v noci, kdy uživatelé jsou v ložnicích a dětských pokojích, je zbytečné, aby obývací pokoj byl větrán stálým větráním, uzavírací klapka mezi zónami se uzavře a obývací pokoj je větrán pouze minimálním větráním a pokoje, kde jsou obyvatelé, jsou větrány stálým větráním. Uzavírací klapka ovládaná časovým programem tak umožňuje přivádět vzduch tam, kde je to nutné.
Na obr. 10 je aplikace hybridního větrání na dvoupokojovém bytu, který budou obývat dvě až tři osoby a pro ně je tedy potřeba přivést 50 až 75 m3.h-1 venkovního vzduchu. Přívod bude v obývacím pokoji, ložnici a odvod v kuchyňském koutě a v koupelně s WC. Zónu společenskou tvoří obývací pokoj s kuchyňským koutem a zónu soukromou tvoří ložnice a koupelna. Obě zóny jsou od sebe oddělené uzavírací klapkou.
Obr. 10 Příklad aplikace hybridního větrání v bytě velikosti 2 + KK
ZÁVĚR
V současné době je potřeba se starat o kvalitu vnitřního vzduchu víc než dříve, neboť u velké části nových a rekonstruovaných staveb dochází k dokonalému utěsnění obvodového pláště - zejména oken. Z hlediska tvorby interního mikroklimatu je velmi podstatné větrání s dostatečným přívodem čerstvého vzduchu. Při absenci účinného větrání se zvyšuje vlhkost vzniklá lidskou aktivitou, roste koncentrace CO2 nad požadované hodnoty a kvalita vzduchu se rychle zhoršuje.
Intenzita větrání ve sledovaném prostoru n = 0,3 h-1 je nedostatečná, také odsávání sanitárních zařízení v kombinaci s infiltrací či intenzitou větrání n = 0,45 h-1 je nedostatečné. Intenzita větrání n = 1 h-1 je postačující. Při použití netěsných oken jsou průběhy koncentrací oxidu uhličitého blízké jeho průběhům při větrání intenzitou n = 0,3 h-1. Těsná okna se spárovou průvzdušností o velikosti 0,1.10-4 m2s-1 Pa-0,67 (varianta č. 5) jsou pro použití z hlediska kvality vnitřního vzduchu naprosto nevhodná.
Jako vhodný způsob větrání bylo navrženo větrání bytů tak, aby byly splněny hygienické i energetické požadavky. Větrání vychází z výpočtů potřebného množství vzduchu pro odvedení škodlivin z interiérů, které jsou podpořeny výsledky simulací. Větrání je s přívodem větracího vzduchu v obytných místnostech, který kaskádovitě proudí přes štěrbiny ve dveřích do chodeb a dále do koupelen, WC a kuchyní, kde je odveden z bytu pryč.
Použité zdroje:
[1] ASHRAE Standard 62-2004. Thermal Environmental Conditions for Human Occupancy. American Society of Heating, Refrigerating and Air-Conditioning Engineers. Atlanta, USA
[2] ČSN 73 0540-2 Tepelná ochrana budov - Část 2: Požadavky. 2002
[3] ČSN 74 7110 Bytová jádra. 1988.
[4] Doležílková, H.: Rezidenční mikroprostředí. Disertační práce. ČVUT v Praze, Fakulta stavební. Červenec 2007
[5] Doležílková, H., Papež, K.: Počítačové modelování a simulace koncentrace oxidu uhličitého v interiéru. Sborník 3. národní konference Simulace budov a techniky prostředí. Praha, Společnost pro techniku prostředí, 2004. 7-11s. ISBN 80-02-01678-5
[6] Jelínek, V., Vanko, R.: Komínová technika. 2. vyd. Praha, 2000. 190 s.
[7] Jokl, M.: Zdravé obytné a pracovní prostředí. 1. vyd. Praha, Academia, 2002. 261 s. ISBN 80-200-0928-0.
[8] Nařízení vlády č. 178/2001 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví zaměstnanců při práci.
[9] Nařízení vlády č. 523/2002 Sb., kterým se mění nařízení vlády č. 178/2001 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví zaměstnanců při práci.
[10] Nařízení vlády č. 441/2004 Sb., kterým se mění nařízení vlády č. 178/2001 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví zaměstnanců při práci, ve znění nařízení vlády č. 523/2002 Sb.
[11] www stránky Ústavu biomedicínckého inženýrství [online]. Ústav biomedicínského inženýrství. Praha, 2003. Dostupném na http://www.ubmi.cvut.cz/
[12] Program Contam 2.4 a uživatelský manuál k programu Contam 2.4 http://www.bfrl.nist.gov/IAQanalysis/
[13] Vyhláška č. 137/1998 Sb. Ministerstva pro místní rozvoj o obecných technických požadavcích na výstavbu
[14] Vyhláška č. 6/2003 Sb., kterou se stanoví hygienické limity chemických, fyzikálních a biologických ukazatelů pro vnitřní prostředí pobytových místností některých staveb.
[15] Směrnice STP - OS 4/č. 1/2005. Optimální přípustné mikroklimatické podmínky pro obytné prostředí.
[16] Brož. K.: Vytápění. 2. vyd. Vydavatelství ČVUT, Praha 2002. 205 s. ISBN 80-01-02536-5.
10
podobných zájmů, nejlépe vegetariána nebo aspoň takového, co by to neodsuzoval a měl rád zvířata a byl taky alternativně smýšlející. Tak napište, budu se moooc těšit! 