Tak jsem tu s deníčkem o sadidlech a slazení. Snažila jsem se to vzít stručně a doufám, že jsem na něco důležitého nezapomněla.
ROZDĚLENÍ SACHARIDŮ
Stravitelné-
monosacharidy- jednoduché (glukóza- hroznový cukr, fruktóza- ovocný
cukr, galaktóza, manóza)
disacharidy –složené ze dvou jednoduchých (sacharóza, laktóza, maltóza)
polysacharidy- složené (škroby, dextriny, glykogen)
Nestravitelné- vláknina (celulóza, hemicelulóza atd.)
Jednoduché cukry slouží k rychlému dodání energie, ale na kratší dobu a složené dodají energii pozvolna a na delší dobu.
Sacharidy by měli krýt celkový příjem energie asi z 60-80% u dospělého a u dětí kolem 50-60%. Větš část přijatých sacharidů by měly být polysacharidy. Pokud je třeba dodat energii rychle a zároveň na dlouho, tak je asi jasné, že je třeba jednoduché a složité cukry namíchat. Na to, aby tělo mohlo sacharidy využít si je musí přeměnit na glukózu. Některé orgány mohou využít jako zdroj energie i jiné látky, ale např. červené krvinky jsou závislé jen na energii z glukózy. Malé množství glukózy si může tělo vytvořit i z jiných látek než jsou sacharidy.
NĚKTERÁ SLADIDLA, KTERÁ MŮŽETE NAJÍT NA NAŠEM TRHU
1)ŘEPNÝ CUKR BÍLÝ -rafinovaný neboli chemicky čištěný. Složení- sacharóza a fruktóza. Kromě dodání energie nemá žádná další pozitiva, spíše naopak. Ochuzuje tělo o vit.B1, vápník a hořčík. Přispívá ke vzniku zubního kazu a obezity (to ale i jiné cukry). Snižuje imunitu a funkce nervového systému. Ničí správnou střevní mikroflólru, usnadňuje vznik zánětů…
2)ŘEPNÝ CUKR HNĚDÝ neboli přírodní- nerafinovaný. Složení stejné jako u bílého, ale není chemicky čištěn a tak obsahuje původní látky- vápník, draslík, sodík a hořčík. Neobsahuje malé zbytky chemických čistidel jako ten bílý.
3)TŘTINOVÝ CUKR HNĚDÝ- vyrábí se podobně jako řepný cukr. Není rafinovaný. Má krásně lehce oříškovou a karamelovou příchuť. Na trhu je velké množství různých druhů třtinového cukru. Rozdíl mezi jednotlivými druhy je většinou v tom, že obsahují různá množství minerálů- podle toho kolik obsahuje zbytkové melasy. Teoreticky by se dalo říct, že čím tmavší, tím větší množství minerálů. Obsah minerálů je vždy napsán na balíčku. Pro běžnou spotřebu používám zlatou střední cestu. Ten nejtmavší už chutná spíše jako melasa.
4)MELASA- vedlejší produkt při výrobě cukru, který vypadá jako hnědý hustý sirup. Složení- sacharóza, fruktóza, dextróza, popel a organická hmota. Nejcennější je popel, protože obsahuje velké množství hlavně železa, vápníku, draslíku, manganu, hořčíku, mědi a zinku. Organická hmota obsahuje velké množství vitamínů B. Přímo distributor mi jednou napsal, že ji lze použít od 1 roku a to v množství 1 lžička za den, ale melasy je zase spousta druhů a liší se obsahem minerálů atd. a tak je na některých z nich doporučeno podávat až dětem od 3 let a hlavně je třeba ji dětem podávat NAŘEDĚNOU v čaji nebo jiné tekutině, protože je fakt hodně hustá a pro děti až dusivá. Já se orientuji věkovým doporučením přímo na výrobku.
5)JAVOROVÝ SIRUP- koncentrát mízy zvláštního druhu javoru. Obsahuje vit. B, železo, vápník a další minerální látky. Pravý je nedoslazovaný cukrem nebo glukózou a působí „šizeně“ a má spíš olejovou konzistenci. Podle kvality se dělí A-D. Na běžné slazení se doporučuje C a na vaření D. Taky se používají i jiná dělení např.na jantar(D) a medium(C). Míza se získává tím, že se do kmene navrtají díry a nechá se vytékat, což se mi, se přiznám, poněkud ekluje a proto ho nepoužívám. Na 1 l sirupu je třeba 40 l mízy, která se nechá odpařovat varem. Pro děti použití stejné jako u melasy.
6)UMĚLÁ SLADIDLA- nejsou pro děti vhodná. Ve větší míře nejsou vhodná ani pro dospělé, pokud nejsou třeba diabetici. Bohužel např. některá dětské léky jsou jimi slazeny. Nejméně neškodný by měl být aspartam (pro dospělé).
7)MED- obsahuje vit .B1, B2, niacin, inhibin(ničí bakterie). Složení- fruktóza, glukóza, trošku sacharózy a voda. Komu záleží na kvalitě potravin, ten by si měl kupovat jen med produkovaný včelaři z EU. Tyto medy jsou sice o něco dražší, ale jsou z kontrolovaných včelstev a vážou se na ně přísné normy EU. Levnější medy nejsou většinou od včelstev z EU, tudíž ne tak hlídaných a navíc výrobci mimo EU mají jiné normy a mohou do medu přidávat jiná sladidla „na přilepšenou“. Děti do 6 let by měli dostávat asi 1 lžičku za den, přičemž vzhledem k vysoké alergenosti by ani nezatížené děti neměli med dostávat do 2 let vůbec. Nejnižší věk podání by však měl být minimálně nad 1 rok u nezatížených dětí. Tato doporučení platí pro tzv. bezpylový med. Taky se dá sehnat med, který je ještě obohacován o pyl, mateří kašičku atd, ale tím jeho alergenost rapidně stoupá.
8)OVOCNÝ CUKR- složení –fruktóza. Pro děti do 6 let není vodný na slazení vůbec, později ve velmi omezené míře a to i pro dospělé. Podotýkám, že není fruktóza jako fruktóza. Fruktóza v původním „balení“ tedy v ovoci samotném je vázána na vodu a vlákninu, takže při konzumaci ovoce je trávena za jiných podmínek. V tom je ten rozdíl oproti fruktóze , kterou lze koupit jako sypkou v sáčku. Navíc té sáčkové je lehčí se „předávkovat“.
9)SLADĚNKA- výtažek z naklíčeného ječmene. Složení- polysacharidy a niacin, B6. K dostání jsou i další obilné slady a sirupy např. RÝŽOVÝ SIRUP, který je pro děti asi úplně nejvhodnější sladidlo ze všech neboť má nejbližší PH lidské krvi. I tady je ale třeba sledovat etikety o složení. Pro pečení se slady jsou trošku jiná pravidla, pokud by někdo měl zájem, tak je sepíšu.
10) JABLEČNÁ POVIDLA NEPŘISLAZOVANÁ, JABLEČNÝ KONCENTRÁT- obojí je vhodné na slazení kaší, buchet atd., kde nevadí nebo je vítána maličko nakyslá chuť po jablcích.
11)SIRUPY- obecně nejsou moc vhodné. Většinou složené z cukru, konzervantů, barviv, trochy ovocné šťávy. Dají se ovšem sehnat i bez barviv a konzervantů (Jupí), ale cukr je tam pořád…
OBECNĚ KE SLAZENÍ
Do 1 roku není vhodné používat žádná sladidla. Dítě dostává laktózu z mléka a ta je do 3 let nejvhodnějším monosacharidem.
Po 1 roce je ale možné sladit malým množstvím hroznového cukru, rýžovým sirupem nebo jiným sladem, vybranými druhy melasy, a později hnědým cukrem u kterého by nemělo množství až do školního věku přesahovat 10% sacharidů( stejně tak pokud přeci jen někdo používá bílý).
Pojmem sladit je myšleno používat sladidla spíše do vaření a k pití i nadále až do dospělosti podávat neslazené pití, případně hodně naředěné ovocné šťávy.
SLADKOSTI- i když zvolíme sladkosti z jiných sladidel než je bílý cukr, tak je riziko vzniku zubního kazu a nadváhy skoro stejné, takže když mi ve zdravé nabízejí pro synka lízátka z javorového sirupu, tak odmítám. Obecně jsou lepší ty sladkosti (pokud už), které se sní rychle a pokud možno si po nich dítě ale i dospělák vyčistí zuby. Nejsou tedy příliš vhodné sladkosti typu bonbonů a lízátek, které působí dlouho. Sladkosti jako odměna nejsou vhodné. Myslím, že i ve sladkostech platí, že kdo hledá, tak najde a dnes už se dá najít k běžným sladkostem i spousta zdravějších alternativ (třeba i ti už v deníčku probíraní medvídci).
No, já asi potěším Zuzku- když chce Šimonek mlsat, tak jsem ho naučila na mrkev nebo čerstvé ovoce. Tím neříkám, že nikdy nic jiného než ovoce nedostane, ale na to je ještě moc malý, vždyť je mu teprve necelý rok a třičtvrtě! Nabízela jsem mu i sušené nesířené ovoce, hrozinky a domácí buchty z přírodním cukrem, ale to odmítá.
TIP: Nedávno jsme na jednom brněnském srazíku probíraly s maminkami množství cukru, které dáváme do buchet, když pečeme. Shodli jsme se na tom, že u nového receptu napoprvé dáme o 1/3 méně a pak snižujeme i dál až třeba na polovinu nebo 1/3 původního množství a pořád je to výborné. Zvyknout si na postupně méně sladké není vůbec tak těžké, jak by se mohlo zdát.