Rod podstatných jmen
Rod podstatných jmen
1 Podstatná jména, která mají dva mluvnické rody, ale v 1. p. j. č. mají pro oba rody stejný tvar
1.1 Životná podstatná jména
1.2 Neživotná podstatná jména
1.2.1 Jména obecná
1.2.2 Jména zeměpisná
2 Podstatná jména, která mají v 1. p. j. č. dvojí tvar
3 Podstatná jména, která mají odlišný rod v jednotném a množném čísle
1 Podstatná jména, která mají dva mluvnické rody, ale v 1. p. j. č. mají pro oba rody stejný tvar
1.1 Životná podstatná jména
Některá životná podstatná jména domácího původu mají dva mluvnické rody, mužský a ženský, které korespondují s rody přirozenými, v 1. p. j. č. existuje však pro oba rody stejný tvar, např. průvodčí, Jarka, Míša, popleta, choť a další. O který z obou rodů při konkrétním užití jde, poznáme až při skloňování, popř. tam, kde je vyjádřena také shoda. Například: vlakový i vlaková průvodčí, bratr Jarka i sestra Jarka, vnuk Míša i vnučka Míša; dále malý popleta, nešika, nekňuba, padavka, všetečka i malá popleta, nešika, nekňuba, padavka, všetečka; choť, v 7. p. j. č. s mým chotěm i s mou chotí. Ve vlaku byli dva průvodčí. – Ve vlaku byly dvě průvodčí. – Ve vlaku byli dva průvodčí, muž a žena.
Mezi rodem mužským a středním kolísá kápo.
Výjimečně může mít životné podstatné jméno i rody tři: rukojmí.
Přejaté podstatné jméno rikša je rodu mužského životného, pojmenovává-li člověka, který řídí/tahá lehký vozík pro dopravu lidí; sám tento vozík se nazývá rovněž rikša, ale v tomto případě jde o podstatné jméno rodu ženského.
1.2 Neživotná podstatná jména
1.2.1 Jména obecná
Některá obecná podstatná jména neživotná domácí i přejatá, která končí v 1. p. j. č. na souhlásku, mají dvojí mluvnický rod, např. ten esej i ta esej. Dále jsou to podstatná jména jako např. hřídel, kyčel, píštěl, prestiž, příčel, rez, smeč, trnož. Můžeme je skloňovat jak podle mužského neživotného vzoru, tak podle vzoru ženského. Vzhledem k tomu, že tvar 1. p. č. j. je u nich pouze jeden, pak to, o který rod při konkrétním užití jde, poznáme až při skloňování, a to jen u některých pádových tvarů, popř. až podle tvarové shody s přísudkovým slovesem nebo s rozvíjejícím přídavným jménem. Významově jde o rovnocenné, zaměnitelné varianty: Význam je stejný, ať napíšeme pacientovi byl operován vadný kyčel, anebo pacientovi byla operována vadná kyčel. U některých podstatných jmen se však rodové varianty liší frekvenčně, např. píštěl je častěji rodu ženského než mužského; dále regionálně, např. s kredencí se setkáme v Čechách, ale s kredencem na Moravě; a někdy i vývojově, např. knižní vrkoč je dnes rodu mužského, ale K. Světlá či J. V. Sládek ho užívali v rodě ženském; v Mluvnici češtiny z r. 1986 je sprej ve výčtu podstatných jmen kolísajících v rodě, ale PČP 1993 ho přiřazují už jen k rodu mužskému.
U malého počtu podstatných jmen, která mají dvojí mluvnický rod a pouze jeden tvar v 1. p. j. č., ale mají více než jeden význam, může volba rodu signalizovat, o který význam jde. Například: svízel ve významu ‚potíž, nesnáz‘ je rodu mužského i ženského, ale ve významu ‚polní bylina‘ je pouze rodu mužského. Oba významy sice od původu souvisejí, ale etymologický vývoj od významu konkrétního (‚plevelná bylina opatřená háčky‘) k významu přenesenému (‚co se na člověka chytá, lepí a tím ho svazuje‘) je pro dnešní jazykové uživatele už zastřený. Takové případy jsou v češtině ojedinělé.
1.2.2 Jména zeměpisná
Některá jména místní, např. Aš, Bohdaneč, Bubeneč, Ostřihom, Unhošť, Želiv a další řadíme ve spisovné češtině jak k rodu mužskému, tak k rodu ženskému, např. ten Aš i ta Aš. Některá jiná, např. Olomouc, Bochum, Břeclav, Kroměříž, Třebíč, Florenc, Litovel, Pankrác, patří ve spisovné češtině jen k rodu ženskému, v místním úzu však se s nimi může zacházet jako se jmény rodu mužského, popř. u nich povědomí o rodu kolísá; platí to např. o pražských pojmenováních ta Pankrác, ta Florenc i ten Pankrác, ten Florenc. Viz Zeměpisná jména ženská zakončená ve výslovnosti na souhlásku.
2 Podstatná jména, která mají v 1. p. j. č. dvojí tvar
U podstatných jmen, která mají dvojí mluvnický rod a dvě formy v 1. p. j. č., může, ale nemusí rozdíl mezi formami souviset s rozdílem ve významu. Významový rozdíl není např. mezi variantami podstatného jména kedluben, m., resp. kedlubna, ž. Obě varianty mají stejný význam a obě jsou plně spisovné. Někdy může být jedna z obou variant regionální; např. u slova okurka uvádí Slovník spisovné češtiny jen jednu spisovnou podobu, a to variantu okurka, která je běžná v Čechách. Regionální varianta okurek je typicky moravská. Význam obou variant je stejný.
V jiných případech však mezi variantními podobami významový rozdíl existuje. Např. brambor – ‚plodina‘, brambor i brambora – ‚potravina nebo krmivo‘, pásek – kožený, látkový, magnetofonový, páska – cílová, lepicí, izolační, magnetická apod., hyacint i hyacinta – ‚rostlina‘, ale pouze hyacint – ‚drahý kámen‘, jen fazol, m., jako název botanický, ale (častěji) fazole, ž., i fazol, m., jak ve významu – ‚bylina, (luštěnina‘, tak i ve významu ‚pokrm‘. U slov běžné slovní zásoby, zejména u pojmenování předmětů denního života, nebývá rozlišení ostré. Např. prostor, m., znamená jednak ‚místo neohraničené, bez hranic, rozkládající se všemi směry‘, jednak ‚prostředí blíže vymezené‘; prostora, ž., je řidčeji užívaný ekvivalent podstatného jména prostor ve významu ‚místo ohraničené‘. Podobně náruč, ž., – náručí, s., ‚prostor mezi rukama vztaženýma dopředu‘ i ‚množství, které se do náručí vejde‘. Některé přejímky, často přejímky nové, zprvu nesklonné, které se teprve začínají začleňovat do českého tvaroslovného systému a postupně přejímají české koncovky (alespoň v některých pádech), jsou doloženy ve dvou základních podobách, které se liší mluvnickým rodem. Dublety jsou např. u slov apartmá, neskl. n. – apartmán, m.; tangens, neskl. n. – tangenta, ž.; bufet [bifé], neskl. n. – bufet [bufet], m.; image/imidž, m. i ž.; filé, neskl. n. – filet, m. a rovněž (nekodifikované, ale v úzu běžné) fileta, ž. ve významu ‚plátek ryby‘, ale i ‚plátek hovězího, kuřecího či jiného masa‘. Jistým pomocným vodítkem pro rodovou příslušnost může být zakončení v 1. pádě jednotného čísla: jestliže slovo končí – ve výslovnosti – na měkkou souhlásku, je buď rodu mužského, nebo ženského, ale nikoli rodu středního (srov. např. image). Naproti tomu např. show je zpravidla rodu ženského, řidčeji i rodu středního (takto v PČP i v SSČ).
3 Podstatná jména, která mají odlišný rod v jednotném a množném čísle
Je jich jen několik. Patří sem dítě (s.), ale děti (ž.), kníže, hrabě (m.), ale knížata, hrabata (s.), oko, ucho (s.), ale oči, uši (ž.), oblak (m.), ale oblaka (m. i s.). Viz též Složitější případy shody přísudku s podmětem.
Related posts
Tags: čeština