XTrend

Kognitivní přístup
Kognitivní přístup k psychologii

Moderní kognitivní studie se zabývají duševními procesy, jako je vnímámí, zapamatování, úsudek, rozhodování a řešení problému. Na rozdíl od 19.stol. však současný kognitivní přístup není založen na introspekci(zkoumání vlastních duševních stavů), ale na předpokladech, že:

1. k tomu co organismus dělá, můžeme plně porozumět pouze prostřednictvím studia duševních procesů;

2. duševní procesy můžeme objektivně zkoumat tím, že se zaměříme na sledování specifického chování, stejně jako to činí behavioristé, ale musíme je interpretovat z hlediska duševních procesů, které jsou jejich podkladem.

Při interpretaci chování slouží kognitivním psychologům analogie mysli a moderního počítače. Vstupní informace je zpracoována mnoha způsoby: je tříděna, porovnávána, kombinována… Vezmeme-li v úvahu dětskou amnézii (neschopnost vybavit si zážitky z prvních let svého života, jev objevený S.Freudem), dospějeme k závěru, že příčinou chybějících vzpomínek je skutečnost, že proběhla zásadní vývojová změna ve způsobu organizace zkušenosti v paměti. Takovéto změny jsou obzvlášť výrazné kolem třetího roku, kdy dochází k velkému rozvoji jazykových schopností a jazyk nám začíná nabízet nový způsob organizace vzpomínek.

Psychologie barev

Červená

Zrychluje puls, zvyšuje srdeční a dechovou činnost. Dokáže zaujmout a nemůže zůstat nepovšimnuta. Symbolizuje chuť k životu, oheň, teplo a krev. Další klíčová slova, která jsou s červenou spjata jsou vítězství, intenzita, aktivita, soutěživost, troufalost, agresivita, vášeň a vzrušení.

Lidé, kteří mají rádi červenou jsou animálně přirození, optimističtí, extrovertní, avšak nedokáží být objektivní ani trpěliví.

Růžová

Růžová je de facto světlá červená a proto je jakousi kombinací vášně červené a čistoty bílé. Je asociována s romantikou, jemností, sladkostí, rafinovaností a něžností. Ačkoli bývá růžová považována za barvu čistě ženskou, výzkumy ukazují, že růžová je velmi oblíbená i u mnoha citlivých mužů.

Lidé, kterým se tato barva líbí, bývají velmi otevření a přátelští, ačkoli často své touhy a pocity skrývají v sobě. V každém případě však nenávidí násilí a zlo.

Žlutá

Žlutá je zářivá a teplá barva, která je čistou symbolikou slunce a sluneční záře. Zračí se v ní optimismus, dobrá nálada a další příjemné pocity.

Lidé, kteří mají žlutou barvu rádi jsou vysoce originální, vynalézaví, idealističtí, mají velkou představivost.. Jsou velmi přátelští a štědří, ale na druhou stranu neradi stojí v druhé řadě a raději jsou těmi, kteří udávají tempo.

Oranžová

Oranžová barva je kombinací žluté a červené a získavá tak charakteristiky obou. Zdůrazňuje dynamiku, teplo a silně symbolizuje podzim (díky zbarvení listů).

Lidé, jejichž oblíbená barva je oranžová, žijí naplno, mají rádi napětí, zábavu, dobrodružství a mají neměnné názory, za nimiž si stojí a nebojí se je vyjadřovat a obhajovat.

Hnědá

Hnědá je barvou země. Symbolizuje stabilitu, jistotu a neměnnost.

Lidé, kteří ji mají rádi, bývají konzervativní, spolehliví, zodpovědní a velmi klidní. Nemají rádi vzrušení a místo něj raději tráví čas v rodiném kruhu.

Zelená

Zelená je barvou přírody. To zajišťuje její dokonalou rovnováhu mezi teplou a studenou barvou. Hodí se tedy jako doplněk k další barvě. Její tři hlavní symboliky jsou: peníze, zábava, schopnost vytrvat.

Lidé, kteří ji mají rádi jsou vyrovnaní, štědří, rádi utrácejí a rádi se baví. Přitom jsou ale stálými a dobrými partnery a přáteli. Obvykle mají jasno v tom, co je správné a co špatné. Nevyznávají však většinové společenské názory a odsuzují konzum.

Modrá

Modrá je barva klidu, míru, nebe a vody a obecně je to asi nejoblíbenější barva, a to i navzdory tomu, že je velmi chladná a odměřená. Je spojována se stabilitou a jistotou a lidé mají tendenci jí důveřovat. Je to také barva harmonie, čistoty a trpělivosti.

Lidé, kteří ji mají rádi, bývají uzavření s malým okruhem přátel a více přemýšlí, než mluví.

Šedá

Lidé, kteří preferují tuto barvu bývají velmi neutrální stejně jako je barva sama a o život se příliš nestarají. Jsou velmi uzavření, mají tendenci chránit si to své a nějaký rozruch kolem sebe považují za nežádoucí. Nemají ani chuť se nějak vměšovat do života ostatních a své názory si obvykle nechávají jen pro sebe.

Černá

Černá je barva, u níž jasně převládají negativní vlastnosti. Je na konci barevné škály a je přesným opakem bílé. Černá symbolizuje tmu, smutek, neštěstí, smrt, chlad a bezmoc.

Na druhou stranu je černá barva velmi elegantní a působí profesionálně a na rozdíl od bílé upoutá.

Bílá

Bílá je barva panenské čistoty a nevinnosti. Je přesným opakem černé a znamená tedy opačné hodnoty: vznik, znovuzrození, dobro, světlo. Lidé mají představu, že bílá léčí a pomáhá. Je to zcela neurčitá barva, která v kombinaci s jinými působí buď zcela neutrálně nebo trochu pozitivně.

Paul Brunton

PhDr. Paul Brunton, učenec, badatel, spisovatel, filozof, “PB�, jak mu jeho přátelé říkali, byl tichý a jemný člověk. Vyzařovala z něho aura nesmírné laskavosti. Narodil se 21. října 1898 v Londýně. Zemřel 27. července 1981 ve Vevey ve Švýcarsku.

Jeho akademické znalosti byly přetaveny událostmi života zasvěceného hledání Pravdy. Dlouhá léta cestoval a žil v zemích Orientu (Egypt, Kambodža, Indie), kde studoval náboženství, mysticismus, jógu, a východní filozofii. Několik let prožil v Austrálii, Novém Zélandu a USA. Posledních dvacet let svého života strávil ve Švýcarsku, sem za ním přicházeli návštěvníci a korespondence z celého světa. Hrál důležitou roli v životech mnoha lidí.

Všude na svých cestách vyhledával a setkával se s významnými náboženskými a filozofickými mysliteli. Celý svůj život zasvětil nejen hlubokému studiu různých pramenů prastaré i moderní moudrosti, ale především studiu a analýze své vlastní bytosti, hledání svého pravého Já.

“PB� pobýval za svých mladších let často a ve svých pozdějších letech nepřetržitě � v plném vědomí Přítomnosti Nadjá, viděl platnost i omezenost pojmů o něm vytvořených prostřednictvím lidského intelektu a citů.

Na rozdíl od duchovních učitelů, kteří cítí potřebu vytvářet nebo objevovat přesnou definici nebo systém, který potom po celý zbytek svého života opakují a obhajují, se “PB� svobodně rozhodl soustřeďovat svou pozornost více na samu živoucí Přítomnost než na úvahy o ní. Znamenalo to být uctivě bdělý k jejímu nepřerušenému mystériu a současně intelektuálně přesný v tom, co lze o ní správně říci.

S výsledky tohoto bádání a hledání seznamoval čtenáře prostřednictvím svých knih. Jejich vysoká hodnota spočívá v tom, že “PB� závažné otázky Života, které leží před každým člověkem nejen analyzuje a rozebírá, ale z hloubky vlastního prožitku a zkušenosti podává návod, pro každého jak svým vlastním úsilím a sám v sobě nalézt odpovědi. Jeho pravdivost proráží temnoty nevědomosti jako světlo majáku.

Ačkoli se jeho čtenářská obec počítá na miliony, žil převážně v ústraní a byl od přírody skromným člověkem. Vytrvale hledal účinné způsoby jak předávat své ideje veřejnosti a přitom ponechat vlastní osobnost v pozadí.

Protože vyzrával ve století, které přineslo více technických změn než předešlých tisíc let zasvětil svůj život takové cestě duchovního odhalení, která by byla vhodná pro dobu zmatků a změn. Tato úloha ho přivedla k četnému putování do středu duše, přes staletí a kolem světa, při neobvyklém hledání Pravdy. Během cest se příležitostně zastavoval, aby zaznamenal své soukromé dojmy o sobě, své práci, místech a lidech, s nimiž se setkal.

Vnitřní a vnější aspekty tohoto nevšedního člověka se pozoruhodně lišily jeden od druhého. Vnitřně byl Paul Brunton učenec a badatel, neúnavně pátrající po filozofických a náboženských idejích a praktikách. Zevně se zasvětil úkolu podělit se s ostatními o své těžce získané pochopení tou nejjednodušší, nejvíce inspirující a netechnickou formou, jakou jen mohl vyvinout. V jeho osobě si básníkova úcta ke kráse a vědcova úcta k pravdě vyžádaly vytvoření vzájemně uspokojujícího společného jazyka. Proces dal podnět ke vzniku hlasu, který postaví most mezi dobou minulou a budoucí.

Vnější člověk cestoval daleko, aby hluboce čerpal z moudrosti roztroušené po světě, moudrosti, kterou toto století se rozhodlo převážně ignorovat. Vnitřní člověk, zamilovaný do krásy toho, čím se lidská bytost může stát, v duchu viděl vědecky vzdělané lidské společenství, které nakonec znovu objeví a tvořivě obnoví hodnoty svého vlastního duchovního dědictví. Jak učenec-badatel vyzrál a básník-mystik se prohloubil, vynořil se dokonale moderní filozof. Dlouho před tím, než se v padesátých letech objevili jiní spisovatelé, nyní dobře známí, kteří zaměřili pozornost na specifické východní nauky, vyburcovaly knihy Paula Bruntona statisíce zvědavých, zmatených a upřímných lidí a upozornily je na bohaté poklady východního myšlení. Je nepopíratelně jedním z těch, kterým je současná popularita východo-západního kulturního a filozofického hnutí nejvíce zavázána.

I když byl “PB� filozoficky vyrovnaný s nezbytnou přítomností ega, neměl zájem na jeho okázalých projevech a přednostně zaměřoval svou podivuhodně vnímavou inteligenci na bohatství námětů, vytvářejících jeho definici filozofie.

A přesto o něm jeho knihy mnoho odhalují: jeho humor, jeho obavy o světovou situaci, jeho obdiv pro mimořádné jedince, jeho rozčarování z egoismu, který tak často nacházel pod rouchy “svatých lidí� a jeho přísně kritické hodnocení ceny a nedokonalostí vlastního díla. Pozorným čtením dostaneme odpovědi na otázky jako: Co změnilo londýnského žurnalistu v tak úspěšného interpreta a šiřitele orientální moudrosti a mystických technik? Proč po dobu posledních třiceti let svého života úmyslně anuloval svůj vlastní světský úspěch a vyhledával relativní anonymitu? Jak se vyhnul osudu svých mnohých současníků - osudu stát se guruem, který je obklopen okruhem lichotících žáků a jiným okruhem úporných kritiků? Jaká byla osudovost, která spojovala údobí jeho vnitřního a vnějšího růstu s rozvojem samotného východo-západního kulturního hnutí? Jaký význam pro nás má vzácná zkušenost života s ním?

Učení “PB� není jen teoretickým studiem, ale především návodem pro praktický život � návodem pro každého jak svým vlastním úsilím a sám v sobě nalézt odpovědi na všechny otázky Života.

PhDr. Paul Brunton zanechal závažné svědectví, že bytí, laskavé, moudré, ochranné a božské, které lidé nazývají Duší, které on nazývá Nadjá, skutečně existuje v srdcích všech; proto je mohou odhalit všichni.

“Pravda může být psána nebo mluvena, kázána nebo tištěna, ale její nejtrvalejší výraz a sdělení je předáváno tím nejhlubším Tichem té nejhlubší části v člověku.�

Tyto psané řádky nemusíme mít vždy po ruce, ani nebudeme mít možnost slyšet jemný, klidný hlas “PB�. Ale ten “PB�, který inspiroval tato slova, který dal sílu onomu hlasu, ono Jáství v jeho nekonečném míru, můžeme vždy nalézt uvnitř Ticha svého srdce.

Je autorem třinácti knih, z nichž první, Tajnosti indické, byla publikována v roce 1935 a poslední, Duchovní krize člověka, v roce 1952. Jeho 11 raných literárních prací paralelně odráželo jeho vlastní duchovní vývoj a přitahovalo miliony lidí, kteří se prostřednictvím jeho knih podíleli na jeho podivuhodné duchovní odysei. V padesátých letech se stáhl do ústraní, aby mohl s ještě větší intensitou prohlubovat duchovní bádání. Své duchovní zkušenosti, postřehy a intuice pilně zapisoval. Později veškerý písemný materiál roztřídil a po smrti bylo toto jeho duchovní krédo vydáno v šestnácti dílech pod názvem Zápisky Paula Bruntona.

Funkční typy

Introvert

- se chová vůči objektu abstrahujícím způsobem; v podstatě se neustále snaží odejmout objektu libido, jako by měl objektu zamezit přílišnému vlivu objektu.

- Introvertní zaměření je motivováno zevnitř a je řízeno vnitřními, subjektivními činiteli.

- introvert má tendenci bránit se proti vnějším nárokům, zdržovat se všech výdajů energie, které se vztahují přímo na objekt.

INTROVERTNÍ TYP

A) OBECNÉ ZAMĚŘENÍ VĚDOMÍ

Neorientuje se převážně na objekt a objektivně dané, nýbrž na subjektivní faktory. Řídí se oním faktorem vnímání a poznání, jež představuje subjektivní dispozici, která přijímá smyslový podnět. Dvě osoby například vidí tentýž objekt, ale nevidí ho nikdy tak, že by oba obrazy o něm získané byly absolutně identické. Introvert se opírá převážně o to, co vnější dojem konsteluje v subjektu.

Svět existuje nejen o sobě a pro sebe, ale i tak, jak se mu jeví.

B) ZAMĚŘENÍ NEVĚDOMÍ

Dominujícím postavením subjektivního faktoru ve vědomí znamená podhodnocování objektivního faktoru. Objekt nemá ten význam, který by mu měl vlastně příslušet. Jak se vědomí introverta subjektivizuje a přikládá nevhodný význam já, je vůči objektu zaujímána pozice, která je natrvalo zcela neudržitelná. Čím více se já snaží zajistit všechny možné svobody a chce být nezávislé, nadřazené a bez závazků, tím více se dostává do otroctví objektivně daného.

Introvert se bojí zesíleného vlivu objektu, působivých afektů jiných lidí a stěží se dokáže ubránit strachu, že se octne v cizím vlivu.

Funkční typy

Extrovert

- se chová vůči objektu pozitivně. Staví se k jeho významu kladně do té míry, že své subjektivní zaměření orientuje neustále podle objektu a na něj ho také vztahuje.

- Extrovertní zaměření je motivováno z vnějšku a je řízeno vnějšími, objektivními činiteli a vztahy. Chová se vůči objektu pozitivně.

- zvláštností extroverta je, že se stále vydává a do všeho se šíří.

EXTROVERTNÍ TYP

A) OBECNÉ ZAMĚŘENÍ VĚDOMÍ

Převažuje orientace na objekt a objektivně dané a nejčastější a nejdůležitější rozhodnutí a jednání jsou podmíněna objektivním faktory. Jestliže někdo myslí, cítí a jedná tak, jak to bezprostředně odpovídá objektivním poměrům a jejich požadavkům, a to jak v dobrém, tak ve špatném smyslu, je extrovertní.

Zájmy a pozornost sledují objektivní události, a to v první řadě události z nejbližšího okolí. V souladu s tím se řídí i jednání podle vlivu osob a věcí.

B) ZAMĚŘENÍ NEVĚDOMÍ

Extrovertní typ je v neustálém pokušení zbavit se (zdánlivě) sám sebe ve prospěch objektu a svůj subjekt asimilovat od objektu. Lze očekávat, že psychická kompenzace vědomého extrovertního zaměření bude obzvláště zdůrazňovat subjektivní moment, to znamená, že v nevědomí budeme moci prokázat silně egocentrickou tendenci.

Nevědomé nároky extrovertního typu mají vlastně primitivní a infantilní, egoistický charakter. Čím vědomější je vědomé extrovertní zaměření, tím infantilnější a archaičtější je nevědomé zaměření. Tlumení infantilních a primitivních nároků, vede snadno k neuróze.

Iracionální funkce:

VNÍMÁNÍ - říká, že něco existuje

INTUICE - říká, odkud to pochází a kam to směřuje

Vnímání a intuice jsou iracionální, protože nehodnotí, ale jsou závislé na aktu vnímání.
Introvertní myslivý typ
- formuluje otázky a snaží se porozumět svému vlastnímu bytí. Zanedbává svět a zabývá se svými vlastními myšlenkami.
Introvertní citový typ - je nepřístupný, ale vypadá vyrovnaně a soběstačně. Může se zabývat poezií a hudbou. “Tichá voda břehy mele”.
Introvertní vnímavý typ - živí se smyslovými dojmy a je ponořen do svých vlastních vnitřních vjemů. Má smysl pro krásu a často je skromný a zasněný. Je nápadný svým klidem a rozumovým sebeovládáním.
Introvertní intuitivní typ - řídí se vnitřním viděním je denní snílek, často nadán jasnovidností. Pokládá se za nepochopeného génia, který zápasí s esoterickou zkušeností. Chybí mu však přesvědčivý rozum.

Racionální funkce:

MYŠLENÍ - říká, co to je

CÍTĚNÍ - říká, jakou to má hodnotu a jaký význam

Myšlení a cítění jsou nazývány racionální, protože hodnotí zkušenost.

Extrovertní myslivý typ - řídí sebe a druhé podle pevných pravidel a principů. Zajímají se o skutečnost, řád a hmatatelná fakta.

Extrovertní citový typ - je konvenční a dobře přizpůsobený době a prostředí, zajímá se o osobní a společenský úspěch. Je nestálý.

Extrovertní vnímavý typ - zaměřuje se převážně na vnější skutečnosti, je praktický a věcný a přijímá svět takový jaký je. Je přívětivý, užívá si života, jeho smyslnost však může vést k závislostem, perverzím a nutkáním.

Extrovertní intuitivní typ - nevědomé porozumění ho udržuje na stopě k budoucí nové věci. Je to charismatický vůdce, díky bezohlednému riskování však není vhodný pro dlouhodobou stabilitu.

Carl Gustav Jung
Psycholog, psychiatr, lékař…

O Carlu Gustavu Jungovi lze jednou větou říci, že je to jeden z největších myslitelů 20. století a zároveň jeden z nejvýznamnějších badatelů vnitřního světa člověka. Jungovo dílo je často nepochopeno, stejně jako autor sám. Považovat Junga jen za Freudova někdejšího spojence a později odpadlíka je jedním z rozšířených omylů. Zatímco Freud zůstal svými kořeny spjat s ideálem materialistické přírodovědné filozofie 19. století s její pozitivistickou metodologií, Jung navazuje na gnostické a hermeneutické tradice evropského myšlení a dovádí je - vypracováním postupů enantiodromické amplifikační analýzy a syntézy - k noetickým vrcholům.

Způsob, jakým Jung píše o životní dráze člověka, o cestě k sobě samému, jak analyzuje integraci a dezintegraci osobnosti, jak popisuje dynamiku a změny psychické energie, je podnětný pro každého, kdo poznal, že osobnost nelze vystihnout zvenčí změřením jejích sebelépe definovaných vlastností.

Co nás rozděluje? - VII.

ROZDĚLENÍ KONSTITUČNÍCH TYPŮ PODLE RŮZNÝCH RODINNÝCH ASPEKTŮ:

TROJICE BOŽÍ

Tento princip trojice různých životních temperamentů musel mýt nějaký odraz i v lidské mytologii. Nějací bohové zřejmě zobrazovali tři základní způsoby řešení problémů. Pokusím se vyložit svůj pohled na předkřesťanský model, známý například z Egypta. V Egyptě faraónů byli uctíváni tři bohové: Oziris, Ízis a Hórus.

Oziris - zmrtvýchvstalý bůh. Je pevný ale křehký, složený z mnoha svých částí. Původně byl zabit v boji svým bratrem Sutehem. Ten jej rozčtvrtil a kusy jeho těla naházel do řeky. Zachránila jej jeho manželka Ízis. Ta vylovila jeho jednotlivé části z vody, složila zpět dohromady, svázala a nabalzamovala. Oziris žije dál v této své posmrtné podobě. Je nezdolný a neporazitelný ve svém přesvědčení o své pravdě. Nebojí se žádných obětí, ani těch nejtěžších. Nebojí se své smrti, protože ví, že jeho božský princip je věčný.
Je statický a systematický jako pěstitel s krevní skupinou A.
Život ve znamení Ozira je především utrpení. Je ochraňován ostatními.

Ízis - bohyně ochranitelka. Je neúnavná ve své snaze o zajištění blaha svých blízkých. Je nevyčerpatelná, pokud před sebou má možnost dělat něco pro druhé lidi. Nikdy nepropadá beznaději.
Je altruistická a ve stálém pohybu jako kočovník s krevní skupinou B.
Život ve znamení Ízis je zábava a hra . Ochraňuje ostatní.

Hórus - posvátný sokol, syn Ozira a Ízis. Ztělesňuje v sobě oba principy svých rodičů. Dovede si najít pevný stabilní cíl jako jeho otec Oziris, zaútočí na něj rychle a přesně. Při jeho hledání se neúnavně vznáší, je stále v pohybu jako jeho matka Ízis.
Je to lovec jako lidé s nejstarší krevní skupinou 0.
Život ve znamení Hóra je především boj. Spoléhá se sám na sebe, je soběstačný.

Co nás rozděluje? - VI.

3 DRUHY INTELIGENCE

“Patrně nejlepším způsobem, jak určit stupeň a druh inteligence psa, je pozorovat, jak se pes projevuje při plnění rozličných úkolů; ať už pro sebe, nebo pro člověka. Celková měřitelná (manifestní) inteligence má tři složky: adaptivní, pracovní a instinktivní.

INSTINKTIVNÍ INTELIGENCE je původní a nejstarší druh inteligence. Instinktivní inteligence zahrnuje dovednosti a chování, které částečně patří mezi dědičně naprogramované. II je souhrn dědičně určených schopností a předpokladů k chování.
Příklady:
Kolie má sklon obíhat stádo a pokud se jí dostane příležitosti to dělat, uplatňuje toto chování, i když obíhá pouze členy rodiny a nutí je, aby se drželi pohromadě. Manchester teriéra nikdo nemusí učit lovit myši, krysy a jinou škodnou. Je to instinktivní lovec, který zkouší napadnout všecko, co je malé a zmateně se pohybuje.

Způsob, jak instinktivní inteligence ovlivňuje oba další typy, je mnohem komplexnější. Obecně řečeno, zvířata, která mají méně jasně definovanou úroveň instinktivní inteligence, si to vynahrazují vyšší úrovní inteligence adaptivní.

ADAPTIVNÍ INTELIGENCE je schopnost učení se, schopnost řešení svých problémů. AI ukazuje, co všechno je pes schopen se naučit pro sebe dělat. Zatímco plemeno psa obecně dost dobře určuje povahu jeho instinktivní inteligence, adaptivní inteligence je mnohem individuálnější. Adaptivní inteligence vznikala později vlivem individuálního vývoje.

PRACOVNÍ INTELIGENCE je inteligence poslušnosti. Dobrá adaptivní inteligence není dostatečnou zárukou, že pes bude spolehlivě vykonávat cviky poslušnosti nebo pracovní pokyny. Nejdůležitější je zájem a ochota učit se nebo řešit problémy pro radost a uspokojení svého lidského pána. Potřebná je schopnost dlouhodobého soustředění. Pes musí být odolný a nesmí se příliš snadno znudit nebo zdeptat. Pes musí být také duševně pružný. PI ukazuje, co může pes udělat pro člověka. Z hlediska psa je to reakce na pokyny vůdce smečky.” Pracovní inteligence je nejmladší. Rozvinula se díky společenskému tlaku.

3 INTELIGENTNÍ TYPY LIDÍ
(Rozdělení podle stupně rozvinutí jejich 3 inteligencí.)

Nyní již máme k dispozici všechny důležité informace k tomu, abychom mohli popsat ovládací schémata a mechanizmy jednotlivých typů lidí.
Určil jsem následující typy:

Krevní skupina 0: Lovec spoléhá sám na sebe, je vůdčí.
Lovci (teriéři) mají vysoce vyvinutou instinktivní inteligenci. Reagují rychle, pudově a proto účinně. Jsou cílevědomí a ctižádostiví (Pitta). Mají potíže s adaptací v nezvyklých podmínkách a mohou pak reagovat zkratově (agrese, zhroucení).

Krevní skupina A: Pěstitel je usedlý, spolupracující, systematický.
Pěstitelé (pudlové) malí vysoce vyvinutou adaptivní a rozvinutou pracovní inteligenci. Jsou schopní se dobře přizpůsobit změněným podmínkám. Protože mají nízkou instinktivní inteligenci, je jejich výcvik obtížný a náročný. Výkonnost není právě příkladná. Reagují na situaci váhavě. Jsou statičtí (Kapha), nejsou proto ve svých kariérách příliš úspěšní.

Krevní skupina B: Kočovník je vyrovnaný, pružný, tvůrčí.
Kočovníci (kolie) mají vysoce vyvinutou pracovní inteligenci a rozvinutou adaptivní inteligenci. Mají dobře rozvinutou i instinktivní inteligenci a proto je jejich výcvik rychlý a snadný. Jsou výkonní, společenští, zábavní a oblíbení (Vata). V jejich úspěšnější kariéře jim vadí jejich roztěkanost. Zabývají se najednou několika zájmovými okruhy. Mají někdy natolik rádi společnost, že v jejich životě může zavládnout až chaos.

JANG A JIN

Krevní skupina 0 (Pitta) je typicky jangová. Vyznačuje se rychlou cílenou akcí. Vhodné jsou pro ni rčení typu: “Je to horká hlava” nebo “Má horkou krev.”

Krevní skupina A (Kapha) je smíšená. Má sice pevný cíl jangu, ale i pasivitu jinu při jeho (ne)uskutečňování. Vhodné je pro ni rčení typu: “Projevuje vlažný zájem”.

Krevní skupina B (Vata) je typicky jinová. Její chování je chaotické a nepředvídatelné, závislé na vnějších okolnostech. O své vlastní zájmy se často příliš nezajímá, “staví se k nim chladně”.

Co nás rozděluje? - V.

3 HOMEOPATICKÉ KONSTITUCE DĚTÍ

“Kalcium má z medicínského hlediska klíčové postavení, jelikož je nezbytně potřebné pro celou řadu růstových procesů (například stavba kostí).

Calcium carbonicum je konstitučním prostředkem pro dítě, které je zaobené, pomalé, příliš visí na matce, nerado se od ní vzdaluje a potí se na zátylku.

Calcium fluoratum je konstituční prostředek pro děti, které velmi často trpí chronickými hnisavými záněty středního ucha. Tyto záněty souvisejí s příštitnými žlázami, to znamená s parathormonem. Proto je vhodný pro děti, jež trpí alergií, mají špatné zuby, rychle se rozruší, někdy jsou bojácné a neschopné duševně se soustředit.

Calcium phosphoricum je konstitučním prostředkem pro děti, které jsou pohyblivé, ale nemohou zůstat samy. U tohoto typu dětí mohou být bolestivé klouby a kosti, slabá páteř lehko dovolí vznik chyb v držení těla a rychle se dostavuje tělesná i duševní vyčerpanost.

Pokud používáme u dětí preparáty kalcia jako konstituční prostředek, měli bychom jim podávat nízkou potenci pravidelně každý den, ne však déle než tři měsíce. Tato kúra se nakonec ukončí vysokou potencí D 200, případně pod dohledem homeopata i D 1000 nebo C 10000. Dospíváním se může konstituční typ dítěte měnit a stane se typem dospělého. Homeopatie rozeznává u dospělých velmi mnoho konstitučních typů a prostředků.”

Jak je možné, že ze tří dětských typů dospíváním vznikne nepřehledné množství mnoha dospělých typů? Odpověď na tuto otázku jsem dostal na školícím pobytu o Ajurvédě. Bylo to v červenci v roce 2001 na chatě Rozhled v Krkonoších. Školila nás tam MUDr. Martina Zisková.

3 AJURVÉDSKÉ TYPY

PhDr. Vladimír Miltner, CSc. píše v knize Lékařství staré Indie:
“Činné praprvky, Vítr (Vata), Oheň (Pitta) a Voda (Kapha), působí v celém těle a na jejich vzájemné vyrovnanosti, řekl bych přímo součinnosti, závisí zdraví a život jedince. Tělesný Oheň je vykládán jako plamen, který obíhá celým tělem, ale projevuje se především jako Žluč. Tělesná Voda je charakterizována jako Sliz. Je to voda zvaná saumja, sómová, totiž míza; a sóma je halucinogenní nápoj užívaný při védském rituálu. Sóma je také Měsíc, chladná hvězda, a činnost tří základních tělesných látek, totiž Žluči, Slizu a Větru v lidském těle je přirovnávána k funkcím Slunce, Měsíce a Větru ve vesmíru. Tělesný Vítr, podobně jako ten atmosférický jev, vane a proudí hlavně cestami dýchacími a trávicími. Jsou tři základní tělesné látky, jakési regulátory zdravotního stavu - Vítr (Váta), Žluč (Pitta) a Sliz (Kapha). V zásadě se rozlišovaly poruchy (dóši) tak, že poruchy Větru bolí, poruchy Žluči pálí a poruchy Slizu svrbí.

Čistota (sattva), Neklid (radžas) a Temnota (tamas) jsou tři kvalitativní složky hmotné přírody. Jsou to tři charakteristické kvality každého jevu.
Žluč (Pitta) má patero žárů, jimiž vykonává tyto funkce: (1) v játrech a ve slezině proměňuje tělesnou mízu v krev, (2) v žaludku tráví potravu a vytváří tělesnou teplotu, (3) řídí srdeční činnost a vzbuzuje přání a tužby, (4) podněcuje a ovládá myšlení a v očích vytváří schopnost vidění, (5) činí pokožku schopnou hmatu a regulace tělesné teploty. Vak na Žluč je žlučník. (Temnota působí ochablost a její barva je černá. Lidé, v nichž převládá Temnota, jsou menší postavy, tělnatí,�)

Sliz (Šléšman nebo Kapha) má patero moků a dalo by se říci, že především ovládá a řídí humorální záležitosti, tj. “zavlažuje, maže, hojí, sytí a upevňuje”, jak píší staré texty. Sliz, nebo přesněji řečeno některý z jeho moků (1) v hrudi ovlivňuje triku, trojici, totiž oblast spojení hlavy a paží, jakož i zavěšení srdce, (2) v žaludku ovládá všechny tělesné tekutiny, (3) v hrdle řídí chuť, (4) v hlavě zajišťuje činnost sluchu a čichu, (5) v kloubech pak koordinuje pohyby. Vak na Sliz by mohla být levá plíce. Lidem statným povahy sliznaté a málo žlučovité mírné pití alkoholu neškodí tolik jako ostatním. (Čistota sídlí v mysli a její barva je bílá. Člověk ovládaný Čistotou bývá střední postavy, štíhlý, čistý na těle i na duchu, moudrý, silný a dožívá se vysokého věku.)

Vítr (Váju nebo Váta) má patero vanů: (1) v ústech dopravuje do těla vzduch a potravu, (2) nad klíčkem povzbuzuje a řídí dýchání a řeč, (3) v žaludku míchá potravu a rozdmychává trávicí žár, (4) vyhání z těla exkrementy a u mužů sperma a u žen v patřičný čas měsíční krev a novorozence, (5) vane celým tělem, působí na oběh všech tělesných tekutin, zbystřuje vnímání a je hybnou silou tělesných pohybů. Vak na Vítr je pravá plíce (a i srdce a celá krevní soustava). (Neklid je vlastní pohybu, síle a jeho barva je červená. Člověk, v němž převládá Neklid, je vysoký, urostlý, vášnivý a energický.)

Z činnosti Žluče, Slizu a Větru (z Krve - pozn.aut.) vzniká a trvá sedmero tělesných složek: míza ze strávené potravy saumja, Krev z mízy obarvená v játrech a ve slezině (a odpadem je Sliz), z krve maso (a odpadem je Žluč) , tuk, kosti, morek (a mozek) a konečně sperma, vždy to následující z předcházejícího. Ty všechny obsahují jeden společný element - vitalitu, životní sílu ódžas.

Krev, Sliz a Žluč se neobjevuje u starých Řeků asi zcela náhodně. Jenom Řekové už ledacos z ajurvédského vzoru zapomněli a spletli.

Ajurvéda rozeznává tři základní lidské typy. Ajurvédské konstituční typy se zjišťují diagnostikou krevního pulsu a jsou následující:
PITTA - cílevědomý, ctižádostivý, (P)
KAPHA - statický, pevný, (K)
VATA - pohyblivý, altruistický, (V)
Vypadá to jasně: Pitta je člověk s krevní skupinou 0.
(podle mne) Kapha je člověk s krevní skupinou A.
Vata je člověk s krevní skupinou B.

Podle Ajurvédy má každý člověk svůj hlavní typ (zřejmě určený jeho krevní skupinou) a vedlejší typ (mohl by být určený jeho Rh faktorem). Možné kombinace jsou: PV, PK, KP, KV, VP, VK.

Kapha má základní potřebu klidu. Nedostává-li se jí ho, ztrácí kapha v životě orientaci. Je-li přehnaně velká Kapha, blokuje pak vedlejší typ, člověk je prostě statický. Zesiluje ji sladká, slaná a kyselá chuť.

Pitta má základní potřebu síly a sebedůvěry. Cítí-li se dostatečně silná, může si dovolit být velkorysá a odpouštět ostatním jejich domnělé i skutečné viny. Nedostává-li se jí síly, propadá Pitta malomyslnosti a pocitům méněcennosti. Zesiluje ji ostrá (kořeněná), slaná a kyselá chuť.

Vata má základní potřebu v pocitu radosti, déletrvající smutek může u ní přejít ve vleklou depresi. Zesiluje ji hořká, stahující (adstringenní) a ostrá chuť. U Pitty a Vaty může dojít k tomu, že se přehnaně rozvinutý hlavní typ člověka naváží do jeho vedlejšího typu. Člověk se pak projevuje v chování jakoby svým vedlejším typem.

Ptám se. Čím se od sebe tyto 3 typy lidí podstatně liší? Jak by to šlo popsat? Odpověď jsem našel při studiu knihy “Inteligence psů”. Četl jsem hodně psychologické literatury, zabývající se inteligencí lidí. Žádný jiný autor se neodvážil o inteligenci živých bytostí psát tak otevřeně a srozumitelně.

Co nás rozděluje? - IV.

3 ENDOKRINOLOGICKÉ TYPY

“K usnadnění diagnostiky a terapie nemocí upravila endokrinologie klasifikaci jednotlivců do základních skupin podle převládající funkce 3 hlavních žláz: nadledvinky (adrenální žláza) - štítná žláza - podvěsek mozkový.

NADLEDVINKY - (typ 0) - žlázy, které umožňují oxidaci tkání, tedy život.
Většina informací, týkajících se tohoto typu člověka, je výsledkem studie pacientů, trpících Addisonovou nemocí. Byly prováděny studie nemocných s nádory nadledvinek a výzkumy na zvířatech, které došly ke shodným závěrům. Tělesný typ adrenálního člověka se vyznačuje následující charakteristikou: Vlasy - silné, často kudrnaté. Ochlupení - husté a silné. Rysy tváře - hrubší a větší. Oči - modré, černé, hnědé, zornice malá, rychle reagující. Čelo - nízké. Nos - dobře vyvinutý s velkými dírkami. Rty - teplé, plné negroidní, dobře zbarvené. Zuby - velké, nažloutlé, tvrdé a zdravé. Jazyk - silný, široký a čistý. Patro - nízké, rozložité. Lebka - široká ve spáncích, spodní čelist mohutná. Uši - velké, dlouhé s tlustými lalůčky. Pokožka - teplá, suchá, silná. Krk - krátký a silný, tzv. býčí šíje. Hrudník - široký a mohutný. Břicho - široké, silné, vystouplé. Pohl. orgány - větší. Končetiny - silné, krátké; nehty silné, s malým měsíčkem. Tělesná energie tohoto typu člověka se zdá být nevyčerpatelná. Kvalitní chemické reakce ve tkáních - oxidace fosforu v sympatické části nervového systému a oxidace uhlíku ve svalech - mu poskytují dostatek energie a tepla. Zpravidla je schopen jíst cokoliv bez nepříznivého následku. Nadledvinky rozhodují o úrovni oxidace ve tkáních.(Ocet ničí fosfor a tím omezuje schopnost nadledvinek vyrábět adrenalin. Syrové žloutky obsahují značné množství lecitinu a fosfolipidů a mají velmi dobrý vliv na funkci nadledvinek. Tepelně upravený vaječný bílek je zdravotně škodlivý.)

ŠTÍTNÁ ŽLÁZA - (typ A) - hormonální usměrňovač(katalyzátor)
Fyzikální vyšetření tohoto typu můžeme shrnout do následující charakteristiky: Vlasy - jemné, slabé. Ochlupení - nenápadné. Rysy tváře - jemné. Oči - velké, nápadné, tzv. oduševnělé. Zuby - těsně u sebe, střední velikosti, bílé, měké. Jazyk - středně tenký, dlouhý, citlivý. Patro - vysoké, do V. Krk - ladný, protáhlý. Hrudník - dlouhý, úzký. Břicho - dlouhé, štíhlé. Pohl. orgány - střední velikosti. Končetiny - jemně tvarované. Akce srdeční je rychlá a i malý podnět, tělesný či duševní, puls okamžitě urychlí. Zvýšení srdeční aktivity je provázeno zvýšenou sekrecí slinných a střevních žláz, jater, ledvin a potních kanálků. Játra uvolňují větší množství cukrů do krve. Nestačí-li tento jev slinivka břišní kompenzovat, objeví se cukr v moči - tzv. glykosurie. V důsledku vysoké metabolické aktivity je tělo schopno rychle pozbýt své váhy. Trápí jej plyny, zácpa a špatné trávení. Mozková aktivita je vysoká, myšlení je však rozbíhavé a schopnost koncentrace malá. To způsobuje častou únavu a nespokojenost. Štítná žláza určuje, jak rychle bude oxidace v tkáních probíhat. Mívá problémy s nespavostí a s neklidem. Brzy se probouzejí a vstávají osvěžení s mnoha plány na další den. Schopnost sexuálního prožitku je mimořádná. Trápí ho noční pocení a úzkost. Ocet ničí fosfor a stimuluje štítnou žlázu. Glutamát sodný dráždí štítnou žlázu. Všechny sliznice dýchacího ústrojí jsou ovlivňovány funkcí štítné žlázy. Díky její snaze eliminovat z organismu toxické látky (např. sůl, škroby, cukry), dochází k jejich zánětu a tvorbě hlenového sekretu. Podráždění sliznic lze uklidnit slabým roztokem nitrátu stříbra, který zneutralizuje rozpustnou sůl na nerozpustný chlorid stříbra.(fluor podporuje činnost štítné žlázy - poznámka autora)

PODVĚSEK MOZKOVÝ - (typ B) - dirigent hormonálního vyměšování Hlava - větší lebka, připomínající kopuli, mohutné čelní kosti. Rysy tváře - horní ret většinou delší. Zuby - větší, zvláště řezáky. Klouby - uvolněné, klepavá kolena, ploché nohy. Končetiny - dlouhé, prsty s velkými měsíčky nehtů. Je značný vliv podvěsku mozkového na tělesný růst jedince, ať nadměrný nebo potlačený. Známé jsou případy onemocnění této žlázy s následným zduřením. Projeví se bolestmi hlavy různého stupně. Dojde-li k nadměrnému tlaku žlázy na oční nerv, může onemocnění skončit slepotou. Zbytnění podvěsku může vyvolat i symptomy podobné epilepsii. Činnost podvěsku mozkového ovlivňuje pravděpodobně duševní kvality, jako je intuice, umělecká tvořivost a zvýšená pohlavní aktivita. Mozková činnost je stimulovaná k celodennímu přemýšlení a kombinování(Oxidace spotřebovává fosfor v sympatické části nervového systému.). Má zálibu v kávě, alkoholu a narkotikách.

Většina z nás je syntézou všech tří základních typů. Jeden z nich je však dominantní. Uvědomujeme si, zda patříme k tzv. ranním nebo nočním lidem. První vstávají brzy a jsou připraveni zvládnout nadcházející den. Druzí se probírají k životu až odpoledne.”

Pohled na typologii lidí z hlediska jiné vědy ,homeopatie, je podobný. Také zde se objevují tři výrazně odlišné typy. Homeopatie přitom není nějaká nepodložená módní záležitost, zakladatel homeopatie Samuel Hahnemann žil v letech 1755-1843. Dr. Vera Rosivalová v knize “Homeopatie, jak se můžeme sami léčit” píše:

“Velmi často se v homeopatii hovoří o konstituci člověka a jí přiměřených konstitučních prostředcích. Myslí se tím prostředek, jenž vyvolá v organismu rozsáhlou regulaci, čímž dosáhneme úplného uzdravení. U dětí je výběr konstitučního prostředku poměrně jednoduchý, jelikož většinu dětí je možno přiřadit k jednomu ze tří kalciových typů.”

Co nás rozděluje? - III.
3 KREVNÍ SKUPINY

MUDr. Jan Doležal v knize Lenky Tomsové: “Fit po česku” například uvádí vhodné stravovací návyky jsou pro lidi s odlišnými krevními skupinami:
“Lidé s krevní skupinou 0 si mohou vyzkoušet, jaké stravovací návyky jim budou vyhovovat.
Lidé krevní skupiny typu A by měli mít nejsilnější snídani - čili by měli jíst vlastně oběd s polévkou. K obědu by měli mít večeři, tedy jenom hlavní jídlo bez polévky. A k večeři pouze lehkou snídani.
Krevní skupině B svědčí klasické stravování: k snídani snídaně, k obědu oběd a večer večeře.”

Podobně autoři knihy “Výživa a krevní skupiny” určují tři nejdůležitější typy lidí, rozlišují je podle příslušné krevní skupiny (0, A, B). AB krevní skupina je vývojově nejmladší a je zastoupena u minimálního počtu lidí. Proto není pro naše úvahy důležitá.

Typy lidí podle příslušné krevní skupiny jsou následující:
“Krevní skupina 0: Lovec spoléhá sám na sebe, je vůdčí.”
Lovci by mohli volit následující ovládací schémata:
Vinící reakce může vyvolat strach. (”zastrašovatel”)
Smířlivá reakce může vyvolat pocit viny. (”lituj mě”)
“Krevní skupina A: Pěstitel je usedlý, spolupracující, systematický.”
Hádejte. Která jsem krevní skupina?
Pěstitelé by mohli volit ovládací schéma:
Vypočítávající reakce může vyvolat závist. (”rezervovaný”)
“Krevní skupina B: Kočovník je vyrovnaný, pružný, tvůrčí.”
Kočovníci by mohli volit ovládací schéma:
Rušící reakce může vyvolat chuť bavit se. (”tazatel”)

Anglický originál knihy “Výživa a krevní skupiny” vznikl v roce 1997. Tyto lidské typy jsou nepoměrně starší. Někdo si jich musel všimnout. Kdo to byl? Odpověď jsem našel znovu u M. Nakonečného.

TYPOLOGIE E. KRETSCHMERA

“Autorem je německý psychiatr E. Kretschmer (1921). Kretschmer vyšel ze svých klinických poznatků:
Pacienti trpící cyklofrenií se vyznačují většinou pyknickou (kulatou) stavbou těla, jejich charakter označil jako cyklothymní. Vyznačuje se poměrně nekomplikovanou povahou a “bipolárním uspořádáním temperamentu” (veselost, čilost cholerika - zádumčivost melancholika); cyklothym je požitkářský.
Lidé s atletickou stavbou těla (široká ramena, malá hlava na dlouhém krku) většinou těmito psychopatologiemi netrpí, jejich charakter označil jako ixothymní. Jsou málo aktivní, poněkud těžkopádní jako flegmatik, jsou sociálně neobratní.
Pacienti trpící schizofrenií mají většinou astenickou (úzkou, lehkou) stavbu těla, jejich charakter označil jako schizothymní. Jsou to záhadné povahy s nevypočitatelnými reakcemi - “jsou přecitlivělí a chladní zároveň”, chtějí se bavit jako sangvinik.
Kretschmer zdůrazňuje paralerismus soma - psýché (tělo - psychika) a za rozhodující determinantu pokládá krevní chemizmus.”

Zdá se mi, že se ty údajně nevědecké Hippokratovy “tělesné šťávy” potichu vrátily do lůna psychologické vědy v Kretschmerově obratu o “krevním chemizmu”. Krevní chemizmus by také mohl poukazovat na možnost hormonálních vlivů při zařazování lidí do jednotlivých konstitučních typových skupin. Tvrdí to i Henry G. Bieler ve svém bestselleru “Jídlo - tvůj nejlepší lék”:

“Ve starověku se lékaři marně snažili porozumět žlázám s vnitřní sekrecí. V posledních 50 letech, po trpělivé mravenčí práci, se tajemství tělesné genetiky začalo obnažovat. Výměšek žlázy s vnitřní sekrecí - hormon - určuje tělesný a neurologický typ jedince. Naše postava, tvar obličeje, délka končetin, tvar kyčlí, barva pokožky, množství a rozložení tuku, ochlupení, velikost našich svalů, zabarvení hlasu i naše mimika, to vše (a mnohem víc) závisí na úrovni činnosti žláz s vnitřní sekrecí.”

Co nás rozděluje? - II.
4 OVLÁDACÍ SCHÉMATA

Vzájemné mezilidské postoje často souvisí se strategií, s jakou jednáme za účelem, abychom si zajistili výhody. Právě o takových strategiích ve verbálních i neverbálních komunikacích pojednává kniha Jamese Redfielda “Celestinské proroctví”(1995):
“Musíme se vyrovnat se svým zvláštním způsobem, jak ovládáme jiné lidi. Je to naše ovládací drama , které jsme se naučili v dětství v boji o energii mezi ostatními lidmi.

Příklad: Tvůj způsob kontroly lidí a situací, s cílem získat energii, aby proudila tvým směrem, může být vytvořením si v duchu takového drama, během něhož vypadáš rezervovaně záhadně a tajemně. Doufáš, že se někdo pokusí zjistit, co se s tebou děje. Když to udělá, získáš jeho plnou pozornost a to k tobě vyšle jeho energii .

Rozeznáváme následující dramata: “rezervovaný”, “tazatel”, “zastrašovatel” a “lituj mě”. Rezervovaní lidé vytvářejí tazatele a naopak. Zastrašovatelé vytváří typ lidí lituj mě a naopak.”

Jestliže si označíme iniciátora komunikace slůvkem (JÁ) a adresáta slůvkem (TY) máme před sebou čtyři různé možnosti kombinací postojů člověka k sobě a ke svému partnerovi při vzájemné komunikaci:

Já Ty postoj:
1. OK (+) OK (+) rezervovaný
2. ne OK (-) OK (+) tazatel
3. OK (+) ne OK (-) zastrašovatel
4. ne OK (-) ne OK (-) lituj mě

První dvě možnosti jsou konstruktivní kombinace postojů k sobě a ke svému komunikačnímu partnerovi. Vyznačují se pozitivním vztahem, respektem ke svému komunikačnímu partnerovi.

Druhé dvě možnosti jsou destruktivní kombinace postojů k sobě a ke svému komunikačnímu partnerovi. Vyznačují se negativním vztahem, despektem ke svému komunikačnímu partnerovi.

Nejčastěji dochází ke komunikaci mezi členy rodiny. Tyto výměny informací jsou také zpravidla pro život člověka nejdůležitější. Virginia Satirová ve svém díle: “Kniha o rodině”, popisuje způsob komunikace v rodinách a z kvality této komunikace vyplývající lidské postoje. Základní otázka zní: Přináší mi společenství mé rodiny radost a povzbuzení? V. Satirová rozlišuje 3 aspekty rodinného života.

3 ASPEKTY RODINNÉHO ŽIVOTA

Pocity a názory, které má člověk o sobě a které nazývám sebehodnocení. Na úrovni sebehodnocení lidí závisí i další dva aspekty jejich rodinného života. Jsou to.
Jednak způsoby, jak se lidé k sobě chovají, které lidé používají pro vzájemné dorozumění; nazývám je komunikace.
A pravidla, kterými se lidé ve svém cítění a konání řídí.

ve všech rodinách platí:

Každá osoba má pocit vlastní ceny, pozitivní nebo negativní. Otázka zní:
Jaký?
sebehodnocení:
Pocit nízkého sebehodnocení (”prázdný hrnec”) znamená, že i když máš nežádoucí pocity, snažíš se chovat, jako kdyby neexistovaly. Přiznat si své pocity malomyslnosti, to vyžaduje mít vysoký stupeň sebehodnocení.

Každá osoba komunikuje. Otázky zní:
Jakým způsobem? S jakým výsledkem?
komunikace:
jsou čtyři manipulační druhy komunikace
Vypočítávající reakce může vyvolat závist. (viz.”rezervovaný”, flegmatik)
Rušící reakce může vyvolat chuť bavit se. (viz.”tazatel”, sangvinik)
Vinící reakce může vyvolat strach. (viz.”"zastrašovatel”, cholerik)
Smířlivá reakce může vyvolat pocit viny. (viz.”"lituj mě”, melancholik)
Takže:
Jestli v tobě vyvolávám závist, možná se staneš mým spojencem.
Jestli v tobě vyvolávám chuť bavit se, možná mě budeš tolerovat.
Jestli v tobě vyvolávám strach, možná mě budeš poslouchat.
Jestli v tobě vyvolávám pocit viny, možná mě budeš šetřit.
Ale v případě těchto mých reakcí ke mě nemůžeš mít důvěru.

Důvěru ke mě můžeš mít v případě, že se ti upřímně svěřím se svými pocity, projevím otevřeně svůj postoj (souhlas či nesouhlas) nebo dám otázkou najevo to, že situaci zcela nerozumím.

Každá osoba se řídí nějakými pravidly. Otázky zní:
Jaká jsou pravidla jednotlivých lidí v rodině? Jsou shodná nebo se liší?
Pravidla:
Komu se můžeš svěřit?
Jak se zachováš, nesouhlasíš-li s někým nebo s něčím?
Jak se dotazuješ, nerozumíš-li něčemu (ptáš se vůbec)?

Možnosti tu jsou. Každý z nás má vytvořené své ovládací schéma, pomocí kterého řídí vztahy s ostatními lidmi. Jakými mechanizmy si však jedinec své originální ovládací drama vytváří? Každý jsme neopakovatelná individualita. V něčem se ale shodujeme s velkou skupinou ostatních lidí. To něco je naše krevní skupina.

Co nás rozděluje? - I.

MODLITBA O VNITŘNÍ MÍR:
Dej mi prosím - vyrovnanost, abych přijal to, co změnit nemohu, - odvahu, abych změnil to, co změnit mohu, - a moudrost, abych to dokázal od sebe rozlišit.
Reinhold Niebuhr

RŮZNÉ KONSTITUČNÍ TYPY LIDÍ

Podle MUDr. Doležala asi 20 procent lidí pro sebe nechce nic dělat a čeká, až umřou; 60 procent čeká, co s nimi udělá někdo jiný - lékař, léčitel, magnetizér atd. Ze zbývajících 20 procent se rekrutují makrobiotici, vegetariáni, jogíni apod., kteří se nějakým způsobem (lepším nebo horším) snaží pro sebe něco dělat. Bohužel je jich málo; proto jsme národ zamořený civilizačními chorobami.

Zajímalo mě, proč je přístup k vlastnímu zdraví pro různé lidi tak odlišný. Příčina zřejmě tkví v tom, že lidé se člení do několika různě reagujících skupin podle typu svého temperamentu.

4 KLASICKÉ TYPY TEMPERAMENTU

Staří Řekové měli čtyři “šťávy”, totiž krev, sliz, žlutou žluč a černou žluč, na jejichž souladu záleželo zdraví člověka. Milan Nakonečný v “Encyklopedii obecné psychologie” uvádí:

“Za historicky první vědeckou typologii je pokládána teorie čtyř temperamentů, kterou rozpracoval Hipokrates.

Klasické typy temperamentu (Hipokrates, Galenos) vycházely z nevědeckého pojetí mísení “tělesných šťáv”, ale vyznačují se přesným pozorováním a výraznými charakteristikami, a proto jsou jako určité syndromy chování platné dodnes. Jde o následující typy:
- Cholerik. Je silně vzrušivý, má sklon k výbuchům hněvu a agresi, těžko se ovládá a reaguje často impulzivně, nerozvážně, má sklon “prorážet hlavou zeď”, je netrpělivý, panovačný, vyžaduje často od jiných ústupky, je egocentrický, soužití s ním je obtížné; emočně je labilní, city jsou u něho vyvolány snadno, navenek reaguje rychle, silně, často bez zábran. Emočně labilní extravert. (asi nějaká žluč - pozn. aut.)
- Melancholik. Vyznačuje se hlubokými prožitky a spíše smutným laděním, pesimismem a strachem z budoucnosti; život je pro něj často obtížný, miluje klid a nesnáší turbulentní situace, vzruchy, hlučnost, jeho city jsou trvalé, ale jejich intenzita se neprojevuje navenek, žije spíše vnitřně; obtížně navazuje kontakty, ale vztahy, které naváže, jsou trvalé a hluboké. Emočně labilní introvert. (asi nějaká žluč - pozn. aut.)
- Flegmatik. Je emočně celkem vyrovnaný, navenek se jeví jako lhostejný, vzrušují ho jen velmi silné podněty, vykazuje stálost a vcelku spokojenost, klid až chladnokrevnost či apatii; hlubší vztahy má jen k vybraným osobám; spíše je pasivní a bez velkých životních ambicí a požadavků, nemá rád změny a pohybuje se spíše úsporně. Emočně stabilní introvert. (asi sliz - pozn. aut.)
- Sangvinik. Vyznačuje se především přiměřenou reaktivitou; na slabé podněty reaguje slabě, na silné silně; dominuje u něho reakce typu “slaměný oheň”, tj. rychlé doznívání zážitku a rychlé změny zaměření; je přizpůsobivý, emočně vyrovnaný, ale poněkud nestálý a lehkovážný, vesele laděný, optimistický, jeho prožitky jsou spíše mělké a stejně tak i jeho city. Emočně stabilní extravert. (asi krev - pozn. aut.)

Podle C.G.Junga jsou základními typy introverze a extraverze. Jung rozlišuje čtyři psychické funkce nezávislé na obsahu: rozlišující myšlení a cítění a nerozlišující čití a intuici. Myšlení je hodnocení (např. správné - nesprávné) prostřednictvím poznatků, cítění je hodnocení prostřednictvím emocí (příjemné - nepříjemné); čití (vnímání) a intuice pracují s dojmy bez hodnocení (intuice je vnitřní vnímání).”

Vědomí a nevědomí
Západní psychologie nemá žádný přesný obraz mysli, ale jeden z nejpoužitelnějších modelů vytvořil zakladatel psychoanalýzy Sigmund Freud. Tento model má tři úrovně.

1. úroveň - Vědomí sestává z toho, co v daném okamžiku zaměstnává naši mysl, ať jsou to myšlenky, představy, nebo city. Vědomí je v podstatě část mysli, jejímž prostřednictvím cítíme, že žijeme.

2. úroveň - Předvědomí je pojem užívaný pro všechny informace, které máme v paměti a které, ačkoli právě nezaměstnávají naši vědomou pozornost, si dokážeme libovolně vybavit. Vzpomeňte si například na svůj domov. Dokud jsem se o něm nezmínil, pravděpodobně jste na něj nepomysleli, ale v okamžiku vyslovení se ve vašem vědomí okamžitě vybavily různé myšlenky a vizuální představy s domovem spojené. Vynořily se z vašeho předvědomí.

3. úroveň - Nevědomí sestává z záhadných hlubin, které jsou pro vědomí zpravidla nedostupné bez použití vhodných technik (hypnózy, snů a především meditace). Jung rozděluje nevědomí na osobní nevědomí, které se skládá z toho, co souvisí s naším vlastním životem, a na kolektivní nevědomí, což jsou (zjednodušeně řečeno) zděděné predispozice společné nám všem - způsob myšlení a vnímání, společný celému lidskému rodu. Kolektivní nevědomí je zřejmě pramenem našeho společného snažení, našich citových i duchovních tužeb a také vzorů - archetypů - jak je Jung nazývá.

Archetypy jsou vzorem mocných univerzálních obsahů jako “matky”, “otce”, “hrdiny”, “mudrce”, “dobra” a tak dále - jinými slovy, prapůvodních symbolů, které měly význam vždy a pro všechny, jak dokládá jejich častý výskyt v pohádkách, mýtech, legendách a uměleckých výtvorech různých kultur. Jsou to symboly, které ovlivňují náš způsob chápání světa a náš vztah k němu.

Při meditaci se nám otevírá nejprve předvědomí - vír myšlenek a vzpomínek, které se okamžitě nahrnou do mysli, když se pokusíme nahlédnout do nitra. Pak, s prohlubující se meditací, se nám otevírá nevědomí. Nejprve se vynoří například dávno zapomenuté vzpomínky z osobního nevědomí a teprve později přijdou obecné symboly a archetypy z kolektivního nevědomí.

Kolektivní nevědomí je úroveň, na níž jako by se rozšířila naše mysl a připojila se ke sjednocujícím psychickým a duševním silám, které jsou vlastní lidskému rodu. Je možné, že mimosmyslové schopnosti, z nichž některé můžeme meditací posílit, vycházejí z naší schopnosti přímého kontaktu s myšlenkami a cítěním ostatních mužů a žen prostřednictvím kolektivního nevědomí.

Sigmund Freud
Žil v letech 1856-1939. Narodil se v Příboře na Moravě v rodině neúspěšného obchodníka. Studoval na Lékařské fakultě ve Vídni a přitom několik roků pracoval ve Fyziologické instituci Ernsta Bruckeho, jednoho ze zakladatelů fyzikálně-chemické školy ve fyziologii.

První práce Freund věnoval otázkám porovnávajícím např. anatomii či fyziologii. Roku 1881 získal vědeckou hodnost na univerzitě ve Vídni, kde od roku 1885 působil jako soukromý docent, od roku 1902 jako profesor neuropatologie. Od roku 1882 se věnoval lékařské praxi.

Od roku 1886 se začal zabývat možnostmi léčení hysterických onemocnění. V letech 1891-1896 vypracoval spolu s lékařem Josefem Breuerem metodu hypnotické terapie. Oba lékaři se přidržovali představy o nervové energii.

Když v roce 1895 dokončil spolu s Breuerem knihu Studie o hysterii, pustil se do teoretické práce s cílem popsat celkový mechanismus činnosti centrálního nervového systému jako orgánu psychických funkcí. Práce Projekt vědecké psychologie, která byla uveřejněna až v roce 1954, znamenala pokus vysvětlit práci mozku z hlediska neurofyziologie.

Najednou však nastala ve Freudových názorech změna. Vysvětluje se to událostmi, které zasáhly do jeho osobního života. Byla to roztržka z Breuerem a těžká deprese a neurotický stav. V průběhu několika let, které dělily Freudův Projekt vědecké psychologie od vydání Výkladu snů v roce 1900, Freudova tvorba skutečně doznala vážné změny. Freuda, odchovaného na ideách přírody, přivedl rozvoj vědy do nejsložitější oblasti nevědomé psychologie, zahrnující jevy, které psychologie popisuje pojmy, jako je motivace či psychosociální meziosobnostní vztahy. Freud zdůraznil myšlenku, že vědomí nejde oddělit od hlubinných úrovní psychické aktivity. Bez zkoumání této aktivity není možné pochopit podstatu člověka.

Freudova zásluha spočívá v tom, že do vědy zavedl rozličné hypotézy, modely a pojmy, které popsaly obrovskou neprobádanou oblast nevědomé psychiky. Ve svých výzkumech Freud rozpracoval pojmy, ve kterých se odrážela reálná osobitost psychiky, a proto se staly trvalou součástí současného vědeckého poznání psychiky.

Desítky roků Freud intenzivně analyzoval příčiny onemocnění svých neurotických pacientů. Také nastolil problémy, které lidi neustále zajímaly a měly pro ně životně důležitý význam např. složitost vnitřního světa člověka nebo následky neuspokojených pudů. Za hybnou sílu duševního života Freud považoval všemohoucí sexuální podstatu, která se nazývá libido.

Historický smysl Freudova objevu spočíval v tom, že spojil rozličné póly poznání. Bylo to poznání organismu s poznáním sociálních vztahů.

Svůj přístup Freud nazval psychoanalýzou a vysvětlil jej hlavně v knize Výklad snů.

Tabulka stresových životních událostí

Každá událost představuje určitou zátěž (viz tabulka životních událostí), je číselně vyjádřena a přidělený počet bodů ukazuje na její závažnost. Pokud jsme za poslední 2 roky získali 150 - 200 bodů, ocitáme se ve skupině mírně ohrožené stresovými vlivy. 200 - 300 bodů nás varuje, že se nacházíme ve skupině ohrožené a nad 300 bodů jsme ve skupině rizikové.

Tabulka životních událostí

událost body
úmrtí partnera-partnerky 100
rozvod 73
rozvrat manželství 65
uvěznění 63
úmrtí blízkého člena rodiny 63
úraz nebo vážné onemocnění 53
sňatek 50
ztráta zaměstnání 47
usmíření a přebudování manželství 45
odchod do důchodu 45
změna zdravotního stavu člena rodiny 44
těhotenství 40
sexuální obtíže 39
přírůstek nového člena do rodiny 39
změna zaměstnání 39
změna finančního stavu 38
úmrtí blízkého přítele 37
přeřazení na jinou práci 36
závažné neshody s partnerem 35
půjčka vyšší než jeden průměrný roční plat 31
splatnost půjčky 30
změna odpovědnosti v zaměstnání 29
syn nebo dcera opouątějí domov 29
konflikty s tchánem, tchyní, zetěm, snachou 29
mimořádný osobní čin nebo výkon 28
manžel-manželka nastupuje či končí zaměstnání 26
vstup do školy nebo její ukončení 26
změna životních podmínek 25
změna životních zvyklostí 24
problémy a konflikty se šéfem 23
změna pracovní doby nebo pracovních podmínek 20
změna bydliště 20
změna školy 20
změna rekreačních aktivit 19
změna církve nebo politické strany 19
změna sociálních aktivit 18
půjčka menší než průměrný roční plat 17
změna spánkových zvyklostí a režimu 16
změny v širší rodině (úmrtí, sňatky) 15
dovolená 13
vánoce 12
přestupek (např.dopravní) a jeho projednání 11

Stres má negativní dopad na náš zdravotní stav. Většina z nás se narodila zdravá, ale stres, který vyplynul z nepříznivých podmínek prostředí nebo z nesprávného životního stylu naruší rovnováhu. Pak hovoříme o tzv. civilizačních nemocech.

K základním technikám zvládání stresu patří:

* vytvoření žebříčku hodnot
* umění “vypnout” a odpočívat
* relaxační techniky
* dostatek pohybu
* změna stravovacích zvyklostí

Nikotin, alkohol, nadbytek kofeinu a “prášky na uklidnění” jsou umělými a nepřirozenými regulačními zásahy, které sice mohou přinést bezprostřední zdánlivou úlevu, ale v dlouhodobém plánu jsou jednoznačně ke škodě. Proto zde platí: čím méně, tím lépe. Cíl, ke kterému bychom se měli všichni upnout, je nalezení smyslu života.

No super mě vyšlo přes 600 bodů,to abych se šla rovnou odstřelit,nebo vlastně asi ani nemusím,skolabuju i tak

Psychanalytika
Psychoanalytický přístup

Základy psychoanalytického přístupu k výkladu lidského chování položil Sigmund Freud v Evropě. Z určitého pohledu byla psychoanalýza směsí kognitivních a fyziologických znalostí 19.století. Freud kombinoval zejména tehdy platné znalosti o vědomí, vnímání a paměti s myšlenkou o biologické povaze pudů a tím vytvořil odvážnou novou teorii k výkladu lidského chování.

Základním předpokladem Freudovy teorie je, že mnoho z našeho chování má kořeny v procesech, které jsou nevědomé. Nevědomím rozumí Freud myšlenky, strachy a tužby, kterých si jedinec není vědom, jež však nicméně ovlivnují jeho chovíní. Věřil, že mnoho těchto impulzů, které jsou zakázány nebo trestány rodiči nebo společností v průběhu dětství, je odvozeno od přirozených pudů. Protože se každy z nás s těmito pudovými impulzy rodí, mají na nás pronikavý vliv a nějakým způsobem se s nimu musíme vyrovnat. Pokud jsou zakazovány, pouze se přesouvají z vědomí do nevědomí. Odtud potom ovlivňují naše sny nebo přeřeknutí a mohou se ukázat jako kolísání nálady, příznaky duševní poruchy, nebo na druhé straně mít sociálně přijatelnějši podobu, jako je umělecká tvorba..