Vyjmenovaná slova
Vyjmenovaná slova
1 Co to jsou vyjmenovaná slova
2 Přehled vyjmenovaných slov
3 Původ a první přehledy
4 Etymologie některých slov
4.1 mlít a mlynář
4.2 mýtit a vymítat
4.3 pykat a pikat
4.4 pýchavka
4.5 vyžle
4.6 ližiny
4.7 lišaj
4.8 sirup
5 Bidlo a bydlo
1 Co to jsou vyjmenovaná slova
Jsou to domácí (výjimečně i zdomácnělá: lyže) slova, v jejichž kořenech (výjimečně i v příponě: brzy, slepýš, kopyto) se píše po obojetných souhláskách tvrdé y/ý. Toto y/ý píšeme rovněž ve slovech odvozených nebo příbuzných. Osobní a zeměpisná jména se pravopisným pravidlům nemusejí vždy podřizovat, proto se v souladu s tradicí lze setkat se jmény Mlynář i Mlinář, Syrovátka i Sirovátka, Zima i Zyma; Solopysky i Solopisky apod.
Upozorňujeme, že řady slov, popř. jejich pořadí, uváděné v nejrůznějších příručkách (PČP, mluvnice, školní učebnice) nejsou zcela totožné; mohou se lišit jak učebnice starší a současné, tak i výčty v různých typech učebnic a cvičebnic. Výběr slov v učebnicích není záležitostí ÚJČ, ale jednotlivých autorů a nakladatelství. Uvedený přehled je totožný s přehledem v platných PČP (akademická a školní verze jsou shodné). Zeměpisná a osobní jména jsou do přehledu vyjmenovaných slov zařazena jen výběrově; těch, v nichž se píše y/ý, je více.
2 Přehled vyjmenovaných slov
B: být (bych, bys, by, bychom, byste, abych, abys, aby, …, kdybych, kdybys, kdyby, …, bytí, živobytí, bývat, bývalý, byt, bytná, bytový, bytelný, bytost, bydlit, bydliště, obydlí, bydlo (tj. příbytek, živobytí), dobýt, dobyvatel, dobytek, dobytče, dobytkářství, nabýt, nabývat, nábytek, obývat, obyvatel, obyvatelstvo, odbýt, odbyt, neodbytný, pozbýt, přebýt, přebývat, přebytek, přibýt, přibývat, příbytek, ubýt, ubývat, úbytek, zbývat, zbytek, zabývat se), obyčej (obyčejný), bystrý (bystře, bystrost, bystřina, Bystřice), bylina (býlí, býložravec, černobýl, zlatobýl), kobyla (kobylka, Kobylisy), býk (býček, býčí, býkovec), babyka; Bydžov, Přibyslav, Bylany, Hrabyně; Zbyněk.
F: Po f se v základech domácích slov y/ý nepíše, proto vyjmenovaná slova na f v češtině nemáme. V některých učebnicích a přehledech vyjmenovaných slov bývá uvedeno přejaté slovo fyzika.
L: slyšet (slyšitelný, slýchat, nedoslýchavý), mlýn (mlynář, mlýnice), blýskat se (blýsknout se, zablýsknout se, blýskavice, blýskavý, blyštět se), polykat (zalykat se), vzlykat (vzlyknout, vzlyk, vzlykot), plynout (uplynout, rozplynout se, rozplývat se, splynout, splývat, oplývat, vyplývat, plynulý, plyn, plynný, plynárna, plynoměr, plynojem), plýtvat, lysý (lysina, lyska, Lysá, Lysolaje), lýtko, lýko (lýčí, lýčený (tj. lýkový), lýkovec, lýkožrout), lyže (lyžovat, lyžař), pelyněk, plyš, slynout, plytký, vlys (vlýsek, vlysový); Volyně.
M: my (zájmeno 1. os. mn. čísla), mýt (mycí, myčka, umýt, umývat, umývadlo i umyvadlo, umývárna i umyvárna, pomyje, mýval, mýdlo, mydlit, mydlař, mydlina), myslit i myslet (mysl, myšlenka, pomyslit i pomyslet, pomýšlet, přemýšlet, vymyslit i vymyslet, vymýšlet, výmysl, úmysl, usmyslit si i usmyslet si, smýšlení, smyšlenka, smysl, smyslný, nesmyslný, průmysl, myslivec, myslivna, Nezamysl, Nezamyslice, Přemysl, mýlit se (mýlka, mylný, omyl, zmýlená), hmyz (hmyzí, hmyzožravec), myš (myší, myšina), hlemýžď, mýtit (mýtina, vymýtit, vymycovat), zamykat (odmykat, nedomykat, vymykat se, výmyk, vymycovat), smýkat (smyk, smýčit, smyčec, smyčka, průsmyk), dmýchat (rozdmýchat, dmychadlo i dmýchadlo), chmýří, nachomýtnout se (ochomýtat se), mýto (mýtné, Mýto), mykat (mykaný), mys, sumýš; Litomyšl, Kamýk.
P: pýcha (pyšný, pyšnit se, zpychnout, pýchavka, pych, přepych, Přepychy), pytel (pytlovina, pytlák, pytlačit), pysk (pyskatý, ptakopysk, Solopysky), netopýr, slepýš, pyl (opylovat), kopyto (sudokopytník), klopýtat (klopýtnout), třpytit se (třpyt, třpytivý, třpytka), zpytovat (jazykozpyt, nevyzpytatelný), pykat (odpykat), pýr (pýřavka), pýří, pýřit se (zapýřit se, pýřivý, čepýřit se), pyj; Chropyně, Pyšely, Spytihněv.
S: syn (synovský, synovec, zlosyn), sytý (sytost, dosyta, nasytit, nenasytný), sýr (syreček, sýrař, sýrárna, syrovátka), syrový (syrovinka), syrý (tj. syrový), sychravý (Sychrov), usychat i usýchat (vysychat i vysýchat), sýkora (sýkořice), sýček, sysel, syčet (sykat, sykot), sypat (sypký, sýpka, sypek, nasypat, násyp, násypný, osypaný, vysypat, zasypat, zásyp); Bosyně.
V: vy (zájmeno 2. os. mn. čísla), vykat, vysoký (vysočina, Vysočany, vyšší, výše, výška, výšina, povýšit, vyvýšit, vyvýšenina, zvýšit, převyšovat, Vyšehrad), výt (zavýt), výskat (výskot, zavýsknout), zvykat (zvyk, zlozvyk, zvyknout, zvyklost, navykat, navyknout, návyk, odvykat, odvyknout, obvyklý), žvýkat (žvýkací, přežvykovat, přežvýkavec, žvýkačka), vydra (vydří, vydrovka, Povydří), výr (‚pták‘), vyžle, povyk (povykovat), výheň, cavyky, vyza; Vyškov, Výtoň.
Předpona vy-/vý-, např. vyslechnout, vyvařit, výslech, výborný, výzkumný atd.
Z: brzy, jazyk (jazýček, jazykozpyt, jazykověda, dvojjazyčný, jazylka), nazývat (se) (vyzývat, vyzývavý, vzývat, ozývat se); Ruzyně.
3 Původ a první přehledy
Původ vyjmenovaných slov je třeba hledat ve staré češtině. Vyjmenovaná (dříve též vyňatá) slova jsou domácí slova, v jejichž kořenech se po pravopisně obojetných souhláskách píše y/ý. Obojetnost souhlásek souvisí s historickým vývojem češtiny, přesněji s výslovností. Výslovnost samohlásky označené písmeny y a i je v dnešní češtině naprosto stejná (rozdíly najdeme jen v některých nářečích), ale ve staré češtině byl rozdíl mezi nimi jasně slyšitelný, nebylo proto třeba pořizovat soupis slov s y. Rozdíly ve výslovnosti y – i mizí již v době husitské, ale v grafice je y – i zachováno dodnes. Jinak než prostým zapamatováním jejich výčtu už dnes na rozdíl od starých Čechů nepoznáme, že se v nich píše y.
Vyjmenovaná slova jsou tradičně součástí Pravidel českého pravopisu (z roku 1902, 1913, 1941, 1957, 1993), jejich výčet můžete nalézt právě tam. V prvních Pravidlech (Pravidla hledící k českému pravopisu a tvarosloví), která vyšla v roce 1902 a pod nimiž je podepsán Jan Gebauer, je psáno: „Slabiky vnitřní, které tu mají -y-, -ý-, uvozují se v mluvnicích a jsou uvedeny na svých místech zde dále v seznamu abecedním … tedy na př. býti, pýcha, mýliti, výška, sýpka, mlýn …“ Žádný jiný výčet v prvních Pravidlech nenajdeme.
Pravidla z roku 1913 již mají seznam i poučení podrobnější: „Kromě toho jest nutno některá slova, v nichž se píše y(ý), prostě si pamatovati. Jsou to tato: obyčej, babyka, Bydžov, bystrý (bystřina, Bystřice), kobyla; kopyto, pykati, pysk, zpytovati, pytel, třpytiti se; hmyz, mys, mysl (mysliti, myšlenka, myslivec, smysl, Nezamysl, Litomyšle), myš; vydra, povyk, zvyk (obvyklý), vyza, vyžle; usychati (vysychati atd.), syčeti (sykot), syn, syrob, sysel, sytý (sytiti); polykati, lysý (lysina, lyska), lyže, plyn (plynouti), slynouti, Volyň; jazyk (jazýček), brzy, nazývati.“
Přehled vyjmenovaných slov z platných PČP je uveden v bodě 2.
4 Etymologie některých slov
4.1 mlít a mlynář
Pravopisná různost je v tomto případě dána historicky, rozdílným původem slov. České sloveso mlít vzniklo z praslovanského *melti přesmyknutím hlásek el a zdloužením slabiky na lé; v ní se pak é zúžilo na í. Podobně např. z praslovanského *terti máme v češtině tříti.
Naproti tomu hláskově i významově podobné slovo mlýn k nám přišlo ze staroněmecké podoby dnešního Mühle (která se do němčiny dostala z latiny). Tento pravopisný rozdíl respektujeme jako tradiční.
4.2 mýtit a vymítat
Sloveso mýtit se užívá se s významem ‚vykácet, vysekat‘: vymýtit poslední stromy na pasece, ale i ‚odstranit, vyhubit, vyhladit něco nežádoucího‘: vymýtit zbytky nedůvěry. Nedokonavým protějškem dokonavého vymýtit je vymycovat ‚odstraňovat‘: vymycovat fráze z veřejných projevů.
Vymítat je původně vyrianta slovesa vymetat. Užívá se v přeneseném významu pro ‚dělání pořádku v nějakém prostředí‘, znamená ‚vyhánět‘. Nejhojněji se objevuje v knižním spojení vymítat ďábla; vymítat kacířství z lůna církve. Bezpředponové sloveso v podobě *mítat se neužívá (uplatňuje se pouze metat); zato ve spojení s předponami zjistíme souvislost s celou řadou zdánlivě vzdálených sloves: namítat, odmítat, omítat, promítat, přemítat, zamítat, zmítat. S měkkým -í- píšeme pochopitelně i odvozené činitelské podstatné jméno vymítač: Někteří vymítači ďábla vymítají zlo tak vehementně, že téměř vymýtí své pacienty.
4.3 pykat a pikat
Pykat znamená ‚nést trest za něco, trpět‘: děti nesmějí pykat za naše provinění; podle etymologického slovníku je původ slova ve staročeském pykati s významem ‚želet, litovat, mrzet se‘.
Sloveso pikat, často užívané s předponou za- (zapikat), znamená v dětských hrách ‚zaříkávat se určitou formulí (piky piky na hlavu), odpočítávat na určeném místě‘. Ve hře na pikanou je takovýmto místem pikola. Původ slova pikat není zcela jasný, některé slovníky ho považují za převzaté z němčiny, jiné uvádějí spojitost s výrazem pikle (kout pikle) a spiknout se; vyloučen není ani zvukomalebný původ slova – základem může být citoslovce pik znamenající ‚ťuk, pích‘ apod.
Příruční slovník jazyka českého (díl IV., část 2, 1944–1948) zachycuje pro dětskou hru sloveso pykat. Pravidla českého pravopisu z roku 1957 mají jen pykat (bez vysvětlení významu). Slovník spisovného jazyka českého (1960–71) slovesa pykat a pikat rozlišuje stejně jako současná Pravidla.
4.4 pýchavka
Název houby pýchavky, jejíž zralé plodnice po zmáčknutí vyfouknou žlutohnědý oblak s výtrusy, je odvozen z dnes již neužívaného slovesa pýchati s významem ‚dout, foukat‘. Dnes je pýchavka uváděna mezi slovy odvozenými od podstatného jména pýcha.
4.5 vyžle
Vyžle je původně jedno z plemen menšího loveckého psa, který se dříve (společně s chrty a ohaři) užíval při honech. V Jungmannově slovníku je uvedena věta: často malé wyžlátko za liškau padá w dupátko. (V současnosti se pro rasu maďarského ohaře někdy užívá označení vyžla.) Postupně se názvem vyžle označovala i strašidelná bytost – malý hubený pes; dnes je známo jedině jako označení velmi hubeného dítěte: Byla jsem tenkrát strašné vyžle, sukýnku jsem měla na kšandě, protože mi nedržela.
4.6 ližiny
Ližiny jsou kovové nebo dřevěné trámce, které slouží k posunování těžkých břemen; mohou také tvořit součást nosných konstrukcí lešení: Břemeno leží na ližinách a zdvižných vidlicích mezi předními a zadními koly. Kostru tvoří sloupky, ližiny a vzpěry. Ližiny najdeme také na střechách automobilů; jsou to podélné vyztužené lišty, na které se dá připevnit nosič na kola nebo autozahrádka: Do standardní výbavy patří mimo jiné střešní ližiny, charakteristické pro většinu vozů kombi. Model se odlišuje originálním provedením nárazníků, chromovanými střešními ližinami, atraktivními laky…
Přestože se může zdát, že jde o příbuzné slovo k vyjmenovanému slovu lyže (ostatně ližiny se trochu lyžím podobají), a že je tedy nasnadě psát je s tvrdým y, není to pravda. Podstatné jméno lyže jsme převzali z ruštiny (lyža), ale ližiny jsou odvozeny od částečně synonymního slova líha (šikmý trámec pro posun těžkých břemen).
4.7 lišaj
Noční motýl s úzkými křídly a s nápadně dlouhým sosákem se jmenuje lišaj (nejznámější je asi lišaj smrtihlav). Ve starší literatuře, např. ve druhém díle Příručního slovníku jazyka českého z let 1937–1938, popř. v PČP z roku 1941, ovšem najdeme podobu lyšaj. Pravidla českého pravopisu z roku 1957 už ale uvádějí jedině podobu s měkkým i (obdobný posun se týká i slova sirup).
4.8 sirup
Slovo sirup píšeme současným pravopisem od roku 1957, kdy bylo v tehdejším vydání Pravidel českého pravopisu opraveno y na i. Mylná etymologie vedla k jeho spojování se slovem syrý a podle něj se toto slovo psalo s y. Podstatné jméno sirup pochází z arabštiny (šarāb – nápoj), do Evropy se dostalo prostřednictvím latiny (siru(p)pus / sirop(p)us), do češtiny pak přišlo z němčiny (Sirup).
5 Bidlo a bydlo
Mezi oblíbené pravopisné „chytáky“ patří doplnění i, y ve větě Pták měl na bidle (tyči) dobré bydlo (obydlí). Když zafoukal vítr, obě b-dla spadla. Věty jsou schválně sestaveny tak, aby slovo b-dla nešlo běžným pravopisem napsat (pod jedno slovo nelze zahrnout dvě odlišné věci). Museli bychom sáhnout k nestandardnímu zápisu: bi/ydla, bidla/bydla, b-dla.
Podobně pravopisně neřešitelné věty lze utvořit např. pomocí slov vír a výr nebo vískat a výskat: Starého výra se zmocnil vír a za chvíli na hladině po obou v-rech nezbylo nic. Vískala mu ve vlasech a přitom výskala, dokud ji v-skání neomrzelo..
Related posts
Tags: čeština